Notně posíleni čerstvou krví (primárně juniory z Letňan, ale výčet posil je mnohem širší) vstoupili ledoví klokani do soutěže sérií tří vítězství, ovšem nikterak oslnivých, a tak se na led vedoucího SPEI-e jelo sice s optimizmem, ale ten plynul spíše z "víry" než z "přesvědčení". O to více byly všichni příznivci zelenobílých potěšeni disciplinovaným a cílevědomým výkonem, jenž při famózní premiéře nové brankářské akvizice (tzv. Kolíska), vedl k zisku dvou bodů a srovnání počtu zápasů s výfukáři nás po první čtvrtině soutěže prvně katapultovalo do čela soutěže. Drtivá porážka největších rivalů na ledě kormoránů nás naplnila euforií, jež nás ovšem záhy opustila po té co jsme z Braníka nečekaně odjížděli bez bodů i my (nestačilo ani vedení 4:2 v průběhu závěrečné třetiny!?!) a zdálo se, že se družina kolem nestárnoucího "exklokana" Daniela Lose [dlouholetými veterány zelenobílého dresu zde byli i Roman Procháska a Stanislav Sádovský] chystá rozpomenout na "mistrovskou sezónu" 2005/06. Jenže šlo o Pyrrhova vítězství a zatímco klokani v šesti následujících zápasech zabrali a vyhráli (včetně obou domácích zápasů s tandemem největších rivalů!), Cormoran z šesti následujících zápasů plné čtyři prohrál! Snad právě to vedlo k podcenění soupeře a v dalším nočním zápase v Braníku nastoupili zelenobílí s natolik prořídlou sestavou, že přes veškerou snahu odjížděli znovu s prázdnou. Přesto měli naši hokejisté soutěž skvěle rozehranou a vítězství ve Vokovicích, na ledě již jediného vážného konkurenta v boji o prvenství, mohlo o přebornickém titulu prakticky rozhodnout již v 20. kole. Jenže jednobrankové vedení s přehledem držené do poloviny závěrečné třetiny se během jediné nešťastné minuty změnilo v manko a třebaže se klokanům podařilo vyrovnat [při příznivých vzájemných zápasech i remíza se SPEI mohla mít de facto punc vítězství!], kalich hořkosti byl vypit do dna dvacet sekund před koncem, kdy po škobrtnutí našeho obránce dosáhli domácí šťastné (a nebojme se připomenout že až vysloveně náhodné, nemůžeme-li 100% použít tvar nechtěné :-) vítězné branky.

    Od té chvíle bylo jasné, že o prvenství rozhodne až čtvrté měření sil a duely s ostatními soupeři měly už jen stanovit v jakých pozicích do něj oba soupeři půjdou. Vedoucí tandem následujícími koly již procházel bez ztráty kytičky, ovšem, přiznejme, nebylo to bez nervů -- oba týmy si dopřály pustit do vedení jak kormorány, tak i beznadějně poslední (leč houževnatý) Žižkov, s nímž si hlavní favorité shodně povinné body pojišťovali až v závěrečné třetině. Před rozhodujícím duelem bylo přes určité hypotetické kalkulace a některá rádoby zasvěcená proroctví vcelku vše jasné -- VÍTĚZ BERE VŠE -- a přes všechny spekulace rivalita mezi oběma týmy je taková, že nebylo reálné, že by někdo někomu něco věnoval zadarmo a borci co vyjedou na led budou bažit po prestižní výhře! Pravda klokanům teoreticky mohlo stačit hrát na remízu, ale letmá vzpomenutí na vcelku nedávné zápasy, kdy ani tříbrankový náskok nebyl bezpečný tuto taktiku zavrhovaly -- ostatně platí (alespoň většinou) ono okřídlené, že nejlepší obranou je útok. Klokani na tuto taktiku vsadili a vstřelili nesmírně důležitý vedoucí gól a tentokrát jim štěstěna přála, neb přes minimálně jednu lacině obdrženou branku, výfukářům onoho památného 1. března nebylo souzeno dostat se do vedení, třebaže za stavu 3:3 několik minut naši borci čelili dokonce dvojnásobnému oslabení. Navýsost naplněná Nikolaj-Aréna [pravda, teoretická kapacita jde jistě do tisíců, ale i 250 přihlížejících pražský přebor již asi požehnaně let nepamatuje!] prahla po výhře svých barev a po srovnání poměru sil freneticky hnala zelenobílé borce za vítězstvím. Třebaže soupeři nešlo upřít snahu i hokejové kvality, naši hráči prokázali větší vůli po vítězství a kýžené branky docílili. Hala explodovala nadšením a když se záhy kotouč v kleci soupeře ocitl popáté, zlomený soupeř se již nepokusil ani o power play a mohlo se slavit. Neopakovatelný zážitek vítězné euforie byl poněkud zkalen za týden, kdy kapitán týmu převzal (po pravdě neočekávanou) vítěznou trofej před prázdnými ochozy ZS Kobra [většina ze zhruba dvou desítek přítomných fans v té době teprve dopíjela chmelový nektar či tradiční zelenou] -- věčná škoda, uvážíme-li jaké to asi mohlo být choreo, kdyby funkcionáři pražského svazu POHÁR donesli již na rozhodující zápas a předali jej do rukou vítězů bezprostředně po skončení přímého duelu o prvenství...?!?

    Popichován různými škarohlídy nastupoval náš celek do kvalifikace řádně nažhaven a tým, který to odskákal byl středočeský přeborník HC Příbram -- pravda hokejově byl zkušenější, herně vyzrálejší a vybojoval si územní převahu, ale nakonec slavila úspěch větší bojovnost a obětavost klokanů, které podržel vynikající gólman. Na druhého soupeře ze Strakonic stejné zbraně rovněž platily, ale tentokrát nám už Štěstěna nebyla nakloněna a bylo jasné, že hlavním aspirantem postupu budou především Jihočeši. Výjezd do Liberce byl nezapomenutelným zážitkem a to ani tak zápasem samotným, jako termínovou shodou se semifinále extraligy a blízkosti obou kluzišť z čehož vzešlo bezpočet úsměvných situací. Zápas samotný se po fantastickém úvodu zvrtl v neuvěřitelné drama, ale štěstíčko stálo při nás. Přízeň Fortuny nám bohatě přála i v úvodu zápasu v Příbrami, ale pak jsme ji vlastní bohorovností urazili a Niké po dalším infarktovém zápase políbila domácí, což nás v konečném účtování musí velice mrzet, neb pokořit středočeského šampióna byla pro metropolitního vždy obzvláště velká výzva. Situace v tabulce vykrystalizovala tak, že zápas ve Strakonicích mohl vše rozhodnout a tak se i stalo. Domácí jsme sice zaskočili vedoucí brankou, ale po rychlém obratu skóre se naděje na zázrak rychle rozplývaly -- Štěstěna již byla uražena, třebaže zelenobílí borci až do konce příkladně bojovali alespoň o co nejčestnější výsledek! Závěrečný zápas s libereckými vojáky již dočista nic neřešil a tak se Nikolajka stala svědkem ničím nespoutané útočné smršti. Našim kluci sice už nikam stoupat nemohli, ale zapsali se do dějin alespoň rekordním počtem branek (na zápas :-) vstřelených ledovými klokany v seniorské republikové soutěži i historicky nejvyšším vítězstvím zelenobílých!!!

     Závěrem lze kvitovat, že naše mužstvo se v konfrontaci s dalšími ("přilosovanými") krajskými přeborníky rozhodně neztratilo a reálně sahalo po fantastické druhé příčce -- sen o "ligové licenci" však musí být prozatím odložen... Lze litovat, že jakkoli jsme ve všech zápasech dokázali vést, 3× jsme nadějná vedení neudrželi a to často dosti zbytečně dík vlastním nedůslednostem. Vzhledem k často velmi improvizovaným sestavám (znovu škoda) ryze amatérského celku, jsme však přeci jen udělali alespoň malou zelenobílou dírku do "našeho" hokejového světa...

Více o domácích (seniorských) mistrovských soutěžích viz »zde«

ledoví klokani na počátku sezóny [nahoře], a po ní... [dole]

O titul městského šampióna se zasloužili:

brankáři: Jan Kolinger, Ondřej Vála, Lukáš Kramer a Marek Šurý

obránci: Petr Krása, Karel Bureš, Jaroslav Pražan, Adam Vála, Martin Uldrich, Jiří Žák, Karel Jeníček, Jan Doutnáč a Radek Koumal

útočníci: Pavel Kos, Aleš Vondrák, Ronald Schubert, Ondřej Suk, Radek Kaucký, Jiří Doskočil, Matěj Štěpán, Martin Stuchlík, Ivo Jindrák, Lukáš Nedvěd, Aleš Zacha, Michal Kučera, Miroslav Jaroš, Tomáš Hartinger, Boris Nestrašil a v útoku si zahrál i gólman Ondřej Vála...  

(v pořadí je zde primárně zohledněna četnost účastí na mistrovských kláních, pak až "kanada" :-)

Realizační tým fungoval ve složení:

Jan Doutnáč, Petr Zolman, Svatoslav Baťa, Martin Mecera a Zdeněk Kramer

PT/ Tyto žebříčky i uvedené bilance jsou ryze neoficiální

a jak nezastíráme, mnohdy žel asi spíše jen orientační...

(omlouváme se všem ošizeným a v jistém smyslu i obdarovaným)