* - je zde sečtena základní i nadstavbová část, v reálu počítaná vždy samostatně... --

pořadí na prvních čtyřech místech odpovídá výsledkům nadstavby, spodní část je formální --

následovalo ještě »play off«, jehož výsledky jsou zohledněny v závorce vpravo...

Po třech prvenstvích v městském přeboru v řadě se dostavil určitý motivační útlum, jenž byl umocněn různými neblahými vlivy a ztrátou víry, že je tu obecná dobrá vůle poslední pražskou regionální soutěž nějak výrazněji herně i divácky zatraktivnit, pokud vůbec tu není patrná nějaká snaha ji úplně zrušit. Po zhruba dvou letech sondování situace tak vedení IHC Bohemians podalo individuální žádost o "přestup" do soutěží sousedního Středočeského kraje, byť i by to bylo za cenu toho, že by se začínalo v oproti "krajské lize" nižší "oblastní soutěži", leč přes předběžné přísliby, verdikt VV daného spádového regionu, zněl odmítavě s tím, že vlastních oddílů mají dost a nechtějí zbytečně protahovat sezónu. Trpkost z odmítnutí však vystřídala nová diplomatická jednání, když nám "asyl" nabídl čelní představitel STK libereckého regionu, přičemž cílem tu byla společná soutěž Severo-východo-čechů s ostatními metropolitními celky a snem snad i zapojení celků z ústeckého regionu do tzv. "amatérské" Ligy severu! Z celého snažení, alespoň pro sezónu 2010/11, zůstalo jen jakési průzkumné "hostování" ledových klokanů v Krajské lize libereckého regionu, kde již dlouhodobě hostuje i formálně "hradecký" Jičín...

    Pokud se Pražané dívali na libereckou soutěž očima nevalných výsledků regionálních "reprezentantů" v druholigových kvalifikacích, tak to byl pohled notně zkreslený, neb kdyby nic jiného, tak zatímco v metropoli je výjimkou nastoupí-li soupeři se třemi formacemi, zde je to standardem a situace, kdy tým dává horko těžko dohromady základní 10+1 je naopak opravdu velice řídká! Navíc mužstva ze Severu mají mnohem nižší věkový průměr, přičemž mládí je tu dravé, rychlé a přesto hokejovou abecedu vcelku s přehledem ovládající, což naše zkušené rutinéry nejednou donutilo sáhnout si na samé dno sil. Přitom i Bohemka výrazně omladila kádr, ale ne dost na to, aby splnila kritéria na eventuelní účast v druholigové kvalifikaci na níž si zelenobílí nějaký čas činili i zálusk, protože regionální "play off" jímž na Liberecku sezóna vrcholí se reálně (primárně z technicko-organizačních důvodů, byť tu byly i etické) příliš pomýšlet nedalo. Jenže, zatímco z kraje sezóny se ledoví klokani dokázali konsolidovat v téměř optimální sestavě (a nebo alespoň min. s 15 hráči do pole!) a měli ambice na příčky nejvyšší, neplánovaně zrušené tréninky [nemilá daň za přestěhování na holešovický extraligový led], kázeňské tresty, nemoci a jiné absence způsobily, že vybojované třetí místo v dlouhodobé části bylo asi maximem možného.

    Po úvodním šoku [na konci 1. minuty s VTJ 0:2, v 5. 1:4]  dokázali zelenobílí skvěle otočit zápas s libereckými vojáky a tři body z Lomnice [v případě remízy se zde na rozdíl od Prahy prodlužuje] signalizovaly, že by Bohemka měla projít základní částí jako nůž máslem, ale nebylo tomu tak -- což pro dramatičnost vývoje soutěže bylo jistě přínosem, pro nervy našich příznivců i funkcionářů již méně... Českolipští Predátoři zbavili už v třetím zápase ledové klokany kouzla neporazitelnosti a "nový domov" v Tesla-Aréně se ukazoval jako bezmála prokletý, neb tři prohrané domácí zápasy v řadě to zelenobílý hokej opravdu dlouho nepamatoval, a najednou byla ve hře otázka, zda se vůbec Bohemka vejde do "final four". Skvělá výhra na ledě do té doby bezmála suverénních Predátorů naštěstí zahnala nejhorší obavy, ale její cena nakonec hodně vybledla, když českolipští v závěrečných bojích zcela ztratili dosavadní herní fazónu a s notně prořídlým kádrem šli od porážky k porážce. Jejich do značné míry šťastné domácí vítězství právě nad Bohemkou, na úvod finálového turnaje, tak bylo jen labutí písní nad předsezónními postupovými ambicemi. V nadstavbovém turnaji elitní čtyřky naopak kraloval tým z Lomnice, jenž v úvodu sezóny dlouho vypadal, že nenaplní roli "černého koně" a možná se nevejde ani mezi nejlepší čtyři -- v play off pak zas asi doplatil na souběh vyvrcholení regionální soutěže s druholigovou kvalifikací, když se nechal zaskočit ještědskými vojáky, kteří naopak v nadstavbě (skupině o 5. až 7. místo) totálně vyhořeli, ale v rozhodujících vyřazovacích kláních se prodrali až do finále, kde však už nestačili na městské rivaly z PSK Liberec.

    To však již hokejisté Bohemians sledovali jen jako naprosto pasivní pozorovatelé, neboť přes řadu nabídek na alespoň přátelská měření sil, nic se na přelomu února a března nerealizovalo [což mne mrzelo zejména při odmítnutí nabídky z Kutné Hory či Loun] a zdálo se, že sezóna posledním mistrovským zápasem pro zelenobílé skončila. Ale nakonec tomu tak nebylo, neb po dlouhých letech "mezinárodní izolace" se v tomto ročníku uskutečnila hned tři internacionální klání. V tom hned prvním na úvod sezóny se ledoví klokani v turnajovém zápase (na 2× 20 min. hrubého času) utkali se branickém ledě se slovenským regionálním týmem HC Dětva s výsledkem 2:0. V druhém byli soupeři zelenobílých výrazně exotičtější turečtí akademici, chystající se v Nymburce na domácí zimní universiádu, no a konečně počátkem dubna jsme vyzvali Turky k měření sil i podruhé -- tentokrát již skutečnou seniorskou reprezentaci připravující se u nás na mistrovství světa nejnižší výkonnostní kategorie*. Úhrnná bilance dvou výher nad vyslanci ze země od Bosporu, navíc při vysoce aktivním skóre 31:9, tak potvrdila převahu české hokejové školy a byla nejprve příjemným zpestřením, a v druhém případě pak důstojným rozloučením s v mnohém průkopnickou sezónou...

    Co bude dál nezáleží už jen výhradně na nás, my jsme se tu snažili ukázat alternativní cestu, z níž bychom jen neradi uhýbali...

O soutěžní prezentaci zelenobílého hokeje se zasloužili:

brankáři: Ondřej Vála, Aleš Flígr, Matěj Oliva;

obránci: Radek Koumal, Lukáš Březina, Jiří Žák, Petr Krása, Adam Vála, Martin Skácel, Karel Jeníček;

útočníci: Jiří Doskočil, Pavel Hlaváček, Josef Řeháček, Pavel Kos, Filip Fencl, Radek Kaucký, Aleš Vondrák,

Martin Stuchlík, Ronald Schubert, Alexandr Cetl, Martin Janský, Tomáš Adamec, Ondřej Suk, Robert Orosz,

a v poli si 14s zahrál i předseda IHC Miroslav Samec :-)))

(v pořadí je zde primárně zohledněna četnost účastí na mistrovských kláních, pak až "kanada" :-) 

Realizační tým fungoval ve složení:

Miroslav Samec, Hanka Jelínková, Svatoslav Baťa a Karel Řezníček

PT/ Tyto žebříčky i uvedené bilance jsou ryze neoficiální

a jak nezastíráme, mnohdy žel asi spíše jen orientační...

(omlouváme se všem ošizeným a v jistém smyslu snad i obdarovaným)