PT/ Zelené jsou naše komentáře, které v původním textu nezazněly...

---------------------------------------------

J A K    J S M E    Z A Č A L I    H R Á T    " K A N A D U "

---------------------------------------------

(Ze vzpomínek ing. Jaroslava Kotrby,

hráče Bohemians na rozhraní éry "bandy" a "kanadského ledního" hockeye...)

[publikováno v oddílové hokejové ročence 1976/77]

Začalo to vlastně bandy hokejem. Pokud je mi známo, ten se pěstoval po první světové válce, v několika pražských klubech, včetně AFK Vršovic.

        V roce 1927 se několik milovníků tohoto sportu rozhodlo, že to začnou s bandy hokejem, jako už několikrát, znovu. Fotbalový oddíl poskytl dresy, stulpny a chránítka, dokoupily se hole a začalo se trénovat. Bylo nás asi dvacet a z těch se vybrala sedmička, která ten rok sehrála několik utkání. Rok nato, v prosinci 1928 vypsal AFK Bohemians mistrovství Prahy a putovní pohár. Zúčastnilo se ho tehdy kromě Sparty, Slavie, LTC, ČASK, také vysokoškolský Vyšehrad, Podolí, Rapid Vinohrady a dvě družstva Bohemky. Hrálo se vylučovacím způsobem a druhé družstvo, za které jsem hrál středního záložníka, získalo třetí místo. První družstvo vypadlo, ale vynahradilo si to příštího roku, kdy pohár suverénně vyhrálo. Klubová účast byla stejná jako minulého roku. To už jsem za prví družstvo úřadoval jako pravý obránce.

        V tomto družstvu hráli také dva prvoligoví hráči (fotbalové) Bohemky, a to Láďa Bělík, brankář, v bandy hokeji střední útočník a Jenda Wimmer, který obsadil pravé křídlo. Kdo byl na druhém křídle si už bohužel nepamatuji. Na postu středního záložníka stál Dr. Pepa Bělík, bratr Ládi, mimochodem výborný fotbalista (ligu ovšem nehrál, a to nejen ve Vršovicích). V obraně jsem hrál já s Dvořákem a v brance (stál) Drábek. Byla to dobrá parta a váleli to dobře. Ostatně všichni, až na mne, byli zkušenými hráči a byli to vlastně oni, kteří se zasloužili o to, že se bandy v Bohemce začal hrát znovu. Kromě nich také ještě Kapoun, Jirsa, Lohinský, Temín a hlavně trenér a táta dorostu Bohemky, věčně mladý Honejsek. U něho jsem také začínal s fotbalem, nejprve ve druhém a pak v prvním družstvu dorostu. (Bohemka měla v té době tři družstva.)

        A tehdy nás bandy hokej přivedl k lednímu. Jeho popularita byla koncem dvacátých let už značná, hlavně díky zahraničním úspěchům LTC. A tak jsme začali prohánět puk i my. Nejprve na letním cvičišti Sokola nad kinem Vzlet, někdy na Vltavě, ale hlavně na tenisových kurtech České sportovní společnosti u Botiče.

        Tam nám pomáhal vnikat do tajů ledního hokeje Kodýtek, který přišel v té době z Písku do Slavie. Byl to vysoký krásný chlapec, dobrý hokejista i kamarád. Bohužel za tři roky tragicky zemřel.

        O tom, že fušujeme do "kanady", se nějak dozvěděl náš pan Honejsek. Zavolal si mě, nabídl mléčnou karamelu a zeptal se mě jestli bychom nedali dohromady družstvo ledního hokeje pod hlavičkou AFK Bohemians. To se ví, že jsem rychle souhlasil a ostatní chlapci také. A tak se díky Josefu Honejskovi zrodil v Bohemce první mančaft, který hrál lední hokej. To byla ostatně jeho jediná zásluha. Bruslit to jsme dovedli, to ano, ale jinak jsme toho mnoho neuměli. Výsledky byly proto ze začátku nevalné, zato dresy jsme měli krásné. Bílé vlněné svetry se zeleným pruhem. To bylo také vše, co se podařilo panu Honejskovi na vedení (klubu) vymodlit. Brusle, hole a trenýrky jsme měli svoje a chrániče holení z fotbalového fundusu. Fotbalové nákolenice jsme pošili filcovými pásy, rovněž tak rukavice. Náloketníky jsme neměli. Dodnes mě občas bolí kdysi naštípnutý levý loket.

        A teď těch několik jmen. V brance Židlický, v poli Pepík Vrba, Lojza a Jirka Cháberovi, ing. Morávek, ing. Kříž a já.

        Trénovali jsme na malém hřišti Waldesky, které bylo hned pod hřištěm Bohemky v dolíčku. Ovšem pokud byl přírodní led. A pak jsme začali hrát. LTC nás smetl dvouciferným skóre, s ČLTK jsme už jen prohráli 7:1, a pak jsme něco také vyhráli. Třeba s SK Kladnem, kde také začínali s ledním hokejem, jak na Zbraslavi a dvakrát v okolí Prahy, kde, to už se nepamatuji. A také v Táboře s tamním DSK, kde jsme ovšem díky přírodním živlům prohráli. Ve třetí třetině se totiž ozvaly rány jako z děla. To začal na Jordánu praskat led a pod námi se to začalo houpat. Zaskočila nás obleva. Soupeři to nevadilo, ten to znal, zato my jsme zmamrtěli a soupeř nám lehce uštědřil čtyři branky. Nemilou vzpomínku mám z Kladna. V brance jim tam chytal fotbalový brankář. Spletl si puk s míčem a moji střelu asi z deseti metrů, instinktivně vyrazil hlavou. Naštěstí to spravilo pár stehů, hlava to vydržela.

        Trochu veselejší vzpomínku mám na jedno utkání v blízkosti Prahy, kde, o tom raději pomlčme. Hrál jsem pravého obránce a levé křídlo soupeře mne dost zlobilo. Často si pletl puk s mými kotníky a tak jsem si počkal, až si to rozjel, potom stačil jen malý úkrok do strny, nastavit rameno a chlapec se nádherným obloukem zapíchl po hlavě až po pás do haldy sněhu za mantinel.

        Byl to bodyček jako když vyšije, bohužel něco takového tehdy pravidla nedovolovala a já byl vyloučen do konce zápasu. Utkání se sice vyhrálo, ale bylo nám doporučeno jedním hodným funkcionářem abychom se rychle ztratili a tak jsme až do městečka běželi na bruslích, v sevřeném útvaru s holemi nad hlavou a jen taj jsme se bez úhony dostali z dosahu rozzlobených fandů.

        To vše se odehrálo v zimě 1929-30. Takový tedy byl, jak už jsem výše vzpomněl, začátek našeho ledního hokeje v Bohemce. V roce 1930 jsem nastoupil presenční vojenskou službu a po jsem se k hokeji už nevrátil. Sportu jsem sice nezanechal, rekreačně ho dělám až dodnes, ale to už by byla jiná historie.

         Ovšem srdce mi zůstalo stále zelené až do dnešních dnů a po pravdě řečeno hlavně to fotbalové. To proto, že ve Vršovicích se hrál technický a chytrý fotbal a tak nějak pro radost. Hezky to napsal jistý redaktor v Mladé frontě k sedmdesátinám Bohemky. Díky mu i za to že vzpomenul všech těch, kteří pomáhali tvořit významnou historii vršovické kopané v Praze.

-------------------------------------------------------------

Ze zápisníku dalšího z těch, kteří byli při "tom"

-------------------------------------------------------------

      Jedním z těch, kteří nám pomáhali vnést troch světla na vznik "kanady", tedy pravého ledního hokeje v Bohemce, byl Ing. Morávek. Z jeho zápisníku a vyprávění jsme získali mnoho cenných informací i dokumentů. Byl vlastně u toho, když se zakládal oddíl ledního hokeje v AFK Bohemians. Ale nechme mluvit jeho.

Ve "velké zimě" 1928–1929 jsem chodil bruslit na sokolské hřiště ve Slovenské ulici na Vinohradech [tam měl stát náš zimní stadión – pozn. dobového zpracovatele]. Tam jsme dali dohromady první neoficiálné hokejové družstvo Sokola Vinohrady a jeho prvními hráči byli: Scheiner, Vobořil, Schmidt, Mančal, Hajer, Hirscher a Morávek. Našim velkým soupeřem bylo družstvo České sportovní společnosti, se kterým jsme také své první zápasy prohráli. Pro orientaci v dalším dění je nutno poznamenat také jména našich soupeřů, protože ti se později objevovali společně s našimi v jednom dresu - AFK Bohemians. Byli to: Doležal, Jarý, Chábera st., Vávra, Ing. Hejdůšek aj.

        V tomto roce ČSS zanikla a její hráč Alois Chábera se intenzivně zabýval založením a organizací hokejového klubu AFK Bohemians. Dal dohromady družstvo a začaly starosti s výstrojí. Klub nemohl zakoupit kompletní výstroj, a tak jsme proměnili byt matky Cháberové (která měla nevšední pochopení pro náš sport) v dílnu a vyráběli jsme chrániče s fíbru, přešívali lehké "betony" z bandy-hokejových pro "kanadu" a šili vatované trenýrky.

        Pro zajímavost uvádím výdaje, které jsem musel ušetřit na školném, abych si mohl koupit část výstroje: brusle CCM CYCO = 140,- Kč, boty = 140,- Kč, nákotníky = 20,- Kč, nákolenky = 28,- Kč, fotbalové chrániče = 18,- Kč. Základní vybavení mě tedy stálo 346,- Kč. Rukavice, obnošené tzv. zimní fotbalové dresy dal klub. I to byla na tehdejší dobu pro docela hokejově neznámé kluky velká investice.

        Polovina sezóny byla pro "kanadu" velice špatná. Vůbec nemrzlo. Mrazy přišly až v lednu 1930, kdy jsme také absolvovali první zápas v sestavě: Chábera sen., Kříž, Jarý, Kotrba, Vrba, Morávek, Bulgakof, Zimmerman a Měchura. První tréninkový zápas na tenkém ledě staré řeky, vedle zámku na Zbraslavi. Oficiální zahájení činnosti prošlo denním tiskem a byl to zápas s rezervou ČSK Vyšehrad 07, hraný 29. ledna 1930. Pak následovaly zápasy s LTC Praha, SK Kladno*, DSK Tábor a další. Za LTC Praha hráli tenkrát výteční hráči jako Maleček, Tožička, Pušbauer aj. V novinách naše zápasy chválili, ale doporučovali zlepšit střelbu, která byla naší velkou slabinou. Měli pravdu. První dvě sezóny jsme žádné velké výsledky neudělali právě pro špatné zakončování akcí.

        Na Nový rok 1931 jsme dlouho vzpomínali. Hráli jsme v Mladé Boleslavi dva zápasy. První byl odpoledne a prohráli jsme 0:1. Druhý byl hrán večer při umělém osvětlení a opět jsme prohráli 2:4. Bylo nás pouze pět a oba zápasy jsme odehráli bez střídání. Chyběly nám hole, které praskaly jako nikdy. Inu hospodář šetřil a my jsme si lepší koupit nemohli. Podobný případ se stal vám před dvěma roky při jednom zápase, kdy si hráči museli půjčovat hole od těch, kteří právě nebyli na ledě.

        Další zájezd jsme podnikli opět do Tábora. Dopoledne jsme vyhráli 7:1 a odpolední zápas skončil 1:2 pro DSK Tábor. Den před zápasem byl v Táboře ples, na kterém byla většina hráčů DSK a ráno je museli funkcionáři těžko shánět. Po zápase domácí odpočívali, my jsme dlouho trénovali a při (odvetném) zápase již nemohli. Tak nás DSK porazil. Ale začali jsme již "dělat" výsledky. Koncem ledna jsme sehráli zajímavý zápas s LTC 27, za které již hrál Jarda Císař. Nám nepřišel Jiran ani Vrba a tak nikdo nestřídal a ještě nás bylo o jednoho méně. Zahrál si tehdy za nás neznámý divák. Přesto jsme v sestavě: Bulgakof, Kříž, "host", Zimmerman, Morávek a Jiří Chábera zápas 3:2 vyhráli. Zvítězili jsme i v několika dalších zápasech a naše výkonnost stoupala.

        Všechny zápasy, o kterých jsem se zmínil, byly hrány na přírodním ledě. První utkání na umělém ledě jsme sehráli 14. 2. 1931 na Štvanici s I. ČLTK a prohráli jsme 1:2. Náš brankář Bulgakof oslňoval fotbalovými robinzonádami.

        Touto sezónou také skončilo moje působení v Bohemce. Přešel jsem do AC Sparty, kde již byly lepší podmínky a do hokeje se dostávaly moderní prvky hry. I tréninky zde byly zásluhou kanadských spoluhráčů hodnotnější. Vzpomínané doby krušných začátků za maximálního nadšení pro hru samotnou však patří k mým nejhezčím vzpomínkám.

        Později jsem se pokusil vrátit do Bohemky jako hrající trenér. To už Bohemka hrála na kluzišti u "Voláků". Výbor však neměl pochopení pro kanadskou školu, power-play a jiné moderní prvky, a tak jsem aktivní i trenérské činnosti zanechal.

(Ze vzpomínek ing. Svatopluka Morávka, průkopníka naší "kanady")

[publikováno v oddílové hokejové ročence 1975/76]

PS*/ Z kladenského tisku k zápasu s výsledkem 2:0 pro domácí HOSK: "Hockey na ledě. Hráno co předzápas [následoval duel HOSK s Karlínským teamem, 6:1] za stejného počtu účastníků, jako by bylo na footballe, ježto s hřiště se stal průchodní dům. Posloužilo to propagaci tohoto krásného sportu – méně už pokladně."

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx