SEZÓNA 1952/1953

Zmatek nad zmatek, tak by se dala nazvat organizace soutěží v Tyršově kraji, tedy zcela jistě v přípravné fázi, kdy se dohadovala podoba nového ročníku. Velkou zásluhu na tom měly loni nedohrané kvalifikace, ale to nevysvětluje, proč mezi osmnáctkou oddílů navržených do I. třídy figurovaly oddíly jež loni z postupových bojů zjevně vypadly (Karlín), pokud se jí vůbec zúčastnily (Bakov) a chyběl tam naopak celek (Stará Boleslav), jenž se záchranou nejmenší problémy neměl?!? Nakonec byl přijat prapodivný hybrid, kdy v jistém ohledu nikdo nesestupoval [v zmizelé Uhříněvsi hokej asi zrušili] a postup byl přiřčen všem finalistům kvalifikace. Tedy postup-sestup, onen hybrid spočíval v tom, že byly zachovány tři skupiny nově označené jako I. A třída, pod níž byly hierarchicky zařazeny další dvě soutěžní oddělení označené jako I. B třída. Znevýhodnění "béčkařů" spočívalo v menší informovanosti tiskem, jenže pokud šlo o možnost postupu do nejvyšší soutěže, nebyl upřen ani jejím celkům, nejlepší oddíly se jen měly střetnout v kvalifikačním předkole a do finálové skupiny mistrovství Tyršova kraje postoupit jen vítěz...

    Jak se toto vše dotýkalo ledových klokanů -- zprvu asi nijak a nakonec velmi bezprostředně. Při standardu šestičlených skupin totiž náhle zbylo v soutěžním poli několik volných míst a kritéria podle jakých byla obsazena jsou znovu totálně nejasná. Třebaže byly navrženy mnohé "polostátní" oddíly (př. VŠ Praha, či ÚDA Praha), nakonec se mezi třicítku "vyvolených" zařadil i tým ČKD Stalingrad. Budeme-li objektivní, pak si musíme přiznat, že za tím jednoznačně nestály sportovní výsledky [klokani postoupili jako jediný tým vyeliminovaný hned v prvním kole kvalifikace a i v přípravě máme dohledané jen porážky!], ale nejspíše "politicko-hospodářská tlačenka" mamutího patronátního podniku...!*

    Z pěti mistrovských zápasů máme dohledán výsledek jednoho jediného, a tak nám nezbývá než věřit tzv. »Petzoldově kronice«, že ledoví klokani podlehli jen Černošicím a Podluhům, a ostatní soupeře nechali za sebou v poli poražených. Třetí místo by bylo po pravdě velkým úspěchem a pokud můžeme soudit, postačovalo by na zařazení mužstva do I. třídy Tyršova kraje [rozšířené na čtyři skupiny] i napřesrok -- jenže při nejasnosti a ohebnosti tehdejších struktur, těžko cokoli jednoznačně stanovit dopředu, a navíc došlo k další reorganizaci, díky níž pražské oddíly vytvořily samostatnou regionální soutěž, jíž můžeme premiérově nazvat "městským přeborem" (a do Praha-města Zbraslav ani Čimice tehdy ještě nepatřily), jenž byl díky obnovení "divize", nazvané nyní vznešeněji "celostátní soutěž", třetím nejvyšším hokejovým fórem a v rámci české metropole ledoví klokani mezi nejlepších tucet týmů jednoznačně náleželi...

Více o vyšších domácích (seniorských) mistrovských soutěžích viz »zde«

PS/ ZELENOBÍLÝ TO SE NÁM LÍBÍ,

ale můžeme si o tom řadu let nechat pouze zdát...

Ekonomická síla a vliv nového patronátního podniku, největšího národně-hospodářského gigantu v Praze, jak vidno i hokejový oddíl nejednou podpořily, ale nebylo to zcela "zadarmo". Jak se nám potvrdilo, tak "stalingradská éra" představovala nejen prohloubení období ztráty oblíbeného názvu, ale i řady dalších atributů tradičního klubismu. Byl vyslechnut dobře již tucet pamětníků této éry (největším přínosem byly přes vskutku velký časový odstup velice ucelené vzpomínky Josefa Laciného) a s jedinou výjimkou se očití svědci těch časů rozpomněli, že na zeleno-bílou barevnou kombinaci i symbol klokana se muselo v těch časech zapomenout. Horší už to byl s rozpomenutím si, jaké dresy tehdy naši borci nosili, a po pravdě řečeno těch variací byla patrně celá řada -- jedno však měly nejspíše společné, šlo o kombinaci rádoby vlasteneckých barev: modré-bílé-červené. Většině pamětníků se pak vybavovala množina pruhů, ale naštěstí se mi shodou šťastných náhod podařilo dohledat Libuši Holečkovou (vdovou po našem gólmanu Karlu [bratru reprezentanta Jiřího] Holečkovi), jejíž fotoalbum obsahovalo v tomto směru učiněný poklad! Týmová fotografie datovaná k prosinci 1954 představuje hráče v tmavě modrých dresech (odvozeno mj. od obdobného dresu fotbalistů), beze znaku, toliko z ramene na rameno vede v horní části trupu bílý pás. Gatě a podkolenky jsou pravděpodobně červené, jen v podkolení je dvojitý bílý pruh (mezi nimi patrně proužek modrý). Další nedatovaná fotografie (jejíž časové zařazení je přinejmenším sporné), pak představuje dres mnohem pestřejší, velmi zajímavý, leč místo klokana s obligátní hvězdou. Základní barva trika je světle modrá, přes prsa je však široký bílý rudě lemovaný pás na němž se skví bílá rudě lemovaná pěticípá stár (v horní části hvězdy je emblém ČKD a v dolní části ji protíná pásek s nápisem STALINGRAD. Podkolenky jsou rovněž světlemodré, jen kolena jsou zvýrazněny červeným bíle lemovaným pruhem, obdobně tak jsou ozdobeny lokty -- jen trenýrky jsou toliko jednobarevné a pravděpodobně červené. Tak nějak měl vypadat dres i na sklonku "stalingradské éry" dle vzpomínek Josefa Laciného, byť ten si vybavoval pás na prsou rudý a bíle lemovaný -- buď se s odstupem čtyř desetiletí mýlil a nebo to byla další varianta. Přesto přese všechno ovšem budeme i nadále Spartak Stalingrad na těchto stránkách zvýrazňovat zeleně, neb kontinuita klubu i hlas srdce si to žádá...

VÝSLEDKOVÁ PŘÍLOHA:

zápasy středočeské I. B třídy:

        ČKD Stalingrad – Sport. sdruž. Čimice  ?:? (?:?, ?:?, ?:?)

             branky klokanů: ???

        S. Fruta Černošice – ČKD Stalingrad  3:0 (0:0, 2:0, 1:0)

             pozn.: hráno kolem půlnoci z 10. na 11. I. na štvanickém ZS

        ČKD Stalingrad – Slavoj Zbraslav  ?:? (?:?, ?:?, ?:?)

             branky klokanů: ???

        Sparta Podluhy – ČKD Stalingrad  ?:? (?:?, ?:?, ?:?)

             branky klokanů: ???

        ČKD Stalingrad – ČKD Kutná Hora  ?:? (?:?, ?:?, ?:?)

             branky klokanů: ???

        poznámka: u žádného ze zápasů není známo pořadatelství [ani dle losu],

        proto jsou klokani u pravděpodobně (?!?) vítězných klání uvedeni první a naopak...