logo ihc bohemians ihc bohemians praha logo fb ihc bohemians
HOME SOUPISKA TABULKA STATISTIKY ROZLOSOVÁNÍ FANSHOP FÓRUM FOTOGALERIE OS IHC BOHEMIANS HISTORIE ODKAZY

druhý soutěžní duel

C.C.M. P.H.L.  s

»ICEBREAKERS«

CHLEBÍČKY LETNÁ

t e p r v e   a ž 

v neděli 30. září od 19:00

v holešovické malé hale  

 

čtvrtek 20. září

tradičních 21:15

ZS Neratovice

 

Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?

 

ihcbohemians(a)email.cz

 

logo_praha10
M? PRAHA 10

logo_buldoci_neratovice
HC BULDOCI NERATOVICE

NOVINKY - (asi) NAPOSLEDY KE STARÝM ZLATÝM ČASŮM

(asi) NAPOSLEDY KE STARÝM ZLATÝM ČASŮM

NESTÍHÁM, NESTAČÍM, ALE SLÍBIL JSEM NEJPAMÁTNĚJŠÍ VÝHRY...

Byly doby kdy výhry ledových klokanů byly samozřejmostí, jindy opravdovým svátkem, záleží na ére i soutěži v níž startovali, přičemž zelenobílí mají i ze seniorských mistrovských zápasů i několik vskutku pozoruhodných (pomyslných) skalpů. Určit který z nich je, či byl, nejcennější je značně ošidné, ale poslední sezóna v níž na republikový pomyslný Olymp vystoupali Bílí Tygři z Liberce, asi stanoví jasný prim. Přímým předchůdcem Bílých Tygrů totiž býval tým libereckého Stadionu, jenž si před takřka rovným půlstoletím ze Štvanice odvezl nadílku vskutku netušenou. Její výši stěží dnes kdo uvěří, ostatně vysloveným šokem byla již tehdy, vždyť Liberečtí zavítali jako šestý celek druholigové tabulky (po 18. kole) na led posledního celku a i když tu již v kole pátém podlehli 5:6, k úžasu všech přítomných tentokrát u Vltavy neskórovali ani jedenkrát a sami si na cestu domů přibalili rovných deset fíků!!!!! Takto výrazným mistrovským vítězstvím nad současným šampionem republiky se v historii mnoho klubů pochlubit nemůže, byť nechci nikomu nalhávat, že je to to vůbec nejvyšší soutěžní porážka Severočechů, neb již hned následující sezóna "náš" ev. rekordní zápis zhatila...

Bylo pondělí 21. ledna 1965, klokani z dosavadních 18 zápasů získali jen 12 bodů, na rezervu Sparty na předposledním místě ztráceli již čtyři body a na zápas tak bylo zvědavo "jen" 432 platících diváků, kteří se nejspíše nestačili divit. Sport sice psal, že Dvořáček ani Vích v brance soupeře neměli svůj den, ale na to se historie neptá a již po prvé třetině to bylo 4:0, po druhé k desítce scházel již jen jediný gól, jenž v posledním dějství inkasoval opět Dvořáček, jenž se prý přeci jen se poněkud vzpamatoval a zabránil ještě horšímu debaklu pod nímž se dvěma zásahy podepsali Jiří Bártík, Vladimír Zábrodský a Vladimír Müller, jednou skórovali Kochta, Dědek, Volf a Kačírek. Který z gólmanů tehdejšího týmu ČKD Praha vychytal ono čisté konto však překvapivě uvedeno nebylo...

     Konstatujme, že tato výhra zelenobílé výrazně nabudila a po výhře 4:1 nad Kolínem v 25. kole Liberecké v tabulce přeskočili, ale v přímém souboji o pátý flek na severu Stadionu podlehli 2:3, a nakonec skončili až sedmí, načež tehdy druhou ligu museli zachraňovat až v baráži, kde mj. 11:3 a 9:0 vypráskali libereckou Duklu...* Přesto sezóna 1964/65 zůstává památnou a přinesla i řadu dalších cenných skalpů - pomineme-li čtyři výhry nad béčkem Sparty (jež položily základ k záchraně) a již zmíněné 4 body s libereckým Stadionem a stejně tolik s Kolínem (dvě remízy), pak již ve třetím kole šokovali výhrou 6:2 v Mladé Boleslavi, v 16. doma porazili 3:2 Duklu Litoměřice (oddíl jež dnes málokomu co řekne, leč tehdy byla v druholigové skupině "B" nejlepší), ve 20. vyhráli v Havlíčkově Brodě 9:4, v 22. na Štvanici pukl 3:1 i Hradec Králové a v 24. tu oba body po prohře 5:9 nechala i Ml. Boleslav (šlo o druhý a třetí tým tabulky). Přes konečné sedmé místo tak v 28 zápasech získali 26 bodů a v celém soutěžním oddělení nezůstal nikdo, kdo by s klokany alespoň jedenkrát neprohrál...!

     O rok později to již bylo výrazně slabší, ze shodného počtu zápasů vytěžili zelenobílí jen 15 bodů, z toho osm s rezervou Plzně a čtyři s béčkem Litvínova - zbývají tři z nichž jeden v Praze nechala karlovarská Slavia, ale pro nás jsou nejemotivnější ty dva, jenž jsme urvali Slavii pražské. V neděli 16. ledna 1966 se od tří odpoledne již potřetí utkali o druholigové body, a první zápas na Štvanici (při výhře Slavie 4:3) skončil i opravdovou rvačkou. V půlce ledna však červenobílí podle tisku předvedli přespříliš sebevědomý, ba až profesorský výkon, za nějž byli bojovnějšími domácími po zásluze potrestáni, již výše zmíněný Jiří Dědek se blýskl hatrickem, další úspěchy připojili Vojtěch, Sigan a Svoboda, a jelikož hosté dokázali odpovědět jen dvakrát zrodila se slastná výhra 6:2!!! Nebyla v mistrovských soubojích zelenobílých s červenobílými zdaleka první, ale ty předchozí tři byly toliko na úrovni zápolení v městském přeboru, navíc v časech kdy klokani byli zakódováni jako Spartak Stalingrad, a Slavie pak stejně neblaze slula Dynamo Praha... Zde poprvé (a žel i naposled, pomineme-li mládežnické kategorie) zcela neoddiskutovatelně Bohemka porazila Slavii, a to ještě nikoli nějak šťastně, či náhodně, ale za předvedený výkon zcela po právu a zásluze...  

     Pro sezónu 1966/67 klokani o druholigové derby zápasy opět přišli a žel nejen o ně, a tak torzo týmu nemělo už dopředu vyšší cíle než soutěž se ctí odehrát, což se snad zdařilo, byť získané čtyři body z šestapadesáti možných vyhlížejí poněkud tristně. V řadě zápasů nebylo daleko alespoň k remíze (př. vyrovnané byly hned tři zápasy Ústím, Vary vyhrály v Praze vždy jen o gól, atp.), ale na první body tým čekal až do 20. kola, kdy rezervisté litvínovské CheZy klokany doma zjevně podcenili a zle se jim to nevyplatilo. Dne 29. ledna však v 21. kole zavítal českobudějovický Motor, což byla úplně jiný výkonnostní třída, a i když byl tehdy v tabulce až třetí (o šest bodů za Chomutovem a jeden za Plzní), po nejvyšší soutěži stále minimálně pošilhával... Že o své druholigové sny Jihočeši přijdou právě na Štvanici asi nenapadlo ani nejskalnější příznivce ledových klokanů, ale stalo se, neb nadšení z domácích prý jen prýštilo a Budějovičtí poprvé skórovali až za stavu 3:0 pro domácí... Konečnou prohru 3:6 si hosté určitě do kroniky zapsali těmi co nejmenšími písmenky, zatímco pro klokany patří tato tříbranková výhra k nejpamátnějším (a to tím spíše, že vyhráli i všechny dílčí třetiny) a nic na tom nemění fakt, že České Budějovice jsou nyní nezaslouženě městem bez extraligy...

     Třebaže historie je plná zajímavých výsledků, včetně těch úspěšných, jako nejstarší VELKOU VÝHRU zde vzpomeňme tu 2. února 1947.

     Tehdy se hrála nejvyšší soutěž ve dvou skupinách, pod nimiž byly hned divize hraná v Čechách šesti skupinách (další dvě byly moravskoslezské) - vesměs šestičlenných. Podobně byla uspořádána i středočeská župa, kde v šesti šestičlených skupinách zápolilo v I. třídě 36 týmů, přičemž šest vítězů čekala dle losu rozhodující utkání o postup do divize. Bohemka za sebou ve skupině "E" zanechala [dle pořadí zápasů] Spořilov (6:2), Davli (6:1), Vyšehrad (8:2), Měchenice (8:1) a Meteor VIII (5:2), načež Vršovické los poslal na Kyjský rybník k souboji s domácím LTK. Zápas po 60 minutách velmi hrubého času, stopky se zastavovaly jen výjimečně, skončil 2:2, když domácí nejprve vedli, ale pak v závěru šťastně vyrovnávali, aby klokanům podlehli teprve v prodloužení - u seniorského týmu úplně prvním, byť dorost něco takového již okusil... (divné je, že to z reportáže vypadá na "náhlou smrt", byť se prodloužení tehdy dohrávala a tak se např. reprezentace může pochlubit přesčasouvou výhrou 5:1 nad Itálií :-).

     V tehdejší divizi však týmu příliš pšenka nekvetla a v nesestupové sezóně 1947/48 dokázali porazit jen Černošice (8:3) a v sezóně 48/49 pak Čelákovice (9:3), ale to k záchraně nepostačovalo - přesto třeba štvanická prohra 6:7 z ligy sestoupivšími Říčany musí být považována za nanejvýš čestnou, a i Velké Popovice se na výhru 6:5 ve Vršovicích setsakra nadřely, a ještě museli mít i velkou kliku... Leč pak následoval pád, jež prohloubily i nesčetné reorganizace a změny názvů, z nichž ledoví klokani relativně šťastně vybruslí zaštítěni strojírenským gigantem ČKD, jenž tehdy nesl přídomek Stalingrad. V sezóně 1953/54 se od Středočeské Tyršovy župy odděluje Praha-město a vzniká pražský přebor, i zde však klokani čekají na prvenství až do sezóny 58/59, kdy mají ještě navíc to štěstí, že se bez jakékoli nadstavbové kvalifikace zařazují do Oblastní soutěže, což byl dobový ekvivalent hokejové divize, tehdy třetí nejvyšší soutěže...

     Spartak Stalingrad je tu velmi příjemným překvapením soutěže, když hned v úvodním zápase dokáže vyhrát 3:2 v Jihlavě na ledě tamního Spartaku, loni třetího celku soutěžního oddělení "A". Porážka 3:5 na ledě českobudějovického Dynama není tragedií a když přivezou bod z Havl. Brodu a porazí 10:4 Tábor jsou fakticky zachráněni. Když pak pak na Štvanici smetou 7:2 Spartak Soběslav, loňského účastníka II. ligy, začíná se o nich psát jako o vážných pretendentech postupu, tim spíše, když Jihlava je 2:0 poražena i doma. Jenže klíčový zápas s Českými Budějovicemi zelenobílí nezvládnou a prohrají i v Soběslavi, přesto jim takřka nemůže uniknout velice lichotivá druhá příčka. Jenže pro klíčové klání s rezervou Jiskry Havl. Brod klubové vedení volí přírodní led v Ruzyni a počasí utkání znemožní. Kontumační prohra posune Brodské před klokany, což je tehdy nemilé ale žádná tragedie. To se vše teprve stane teprve dodatečně, v prvním případě, když se budějovické Dynamo vzdává postupu, ale druhá Jiskra "B" postoupit nemůže a třetí Pražany nejspíše již nikdo nevyzve a původně sestupující Kolín setrval v druhé lize. Ještě horší je pak územněsprávní reforma jenž Oblastní soutěž v šesti skupinách zruší a nahradí osmi krajskými přebory, čímž Stalingrad svrhávají z republikové soutěže zpět na pražský led a to že sem padá z chvostu II. ligy i Dynamo/Slavia bylo jen chabou náplastí.

     V pražském přeboru se zelenobílí s červenobílými utkávají celkem šestkrát, z toho hned třikrát vítězně, v sezóně 60/61 klokani v konečné tabulce dokonce končí před ní, ale z postupu se tehdy raduje Ruzyně, již žel porazit nedokázali... Klokani si musejí počkat do sezóny 63/64, kdy přeborem prochází bez ztráty bodu a v kvalifikaci smetou středočeské Podluhy (11:1 a 9:2) a s béčkem budějovického Slavoje jim stačí "plichta" (3:5 venku a 3:1 doma), neb první tým Jihočechů neuspěje v boji o nejvyšší soutěž a oddílová rezerva tak postoupit nemůže a žádný dodatkový zápas se tak konat nemusí... 

     Druholigovou anabází jsme však započali a tak ji nyní přeskočme až do sezóny 1968/69, kdy klokani vyhrávají městský přebor potřetí a zajištují si tím postup do znovu ustavené divize, byť mají opět i možnost aspirovat i na II. ligu. Jakoli v souboji se ZVVL Milevsko jsou úspěšnější a 5:4 Jihočechy porazí dokonce na ZS v Písku, na kolínskou Teslu nemají a podlehnou jí v obou zápasech... Divizní sezóna 69/70 se neřadila mezi ty zcela vydařené, přesto dokázali zelenobílí vyhrát ve skupině "C" na ledě Dvora Králové, v Jablonci a dokonce v Pardubicích, byť nikoli v souboji s Dynamem, ale tamní Duklou, již porazili i doma, stejně jako jabloneckou Jiskru, a na Štvanici zdolali i rezervu Mladé Boleslavi, ale klub měl před sezónou určitě vyšší ambice než výslednou čtvrtou příčku... V následující sezóně byli zelenobílí spolu s Teslou Žižkov přeřazeni do skupiny "D" a zde nalezli jen dva soupeře jimž podlehli - Unhošť a Konstruktivu. Zato skalpů utěšeně přibylo, pomineme-li opět derby (z šesti pět vítězných), pak vyhráli doma i venku s Baníkem Švermov, a nečekaně i se Slavojem Velké Popovice (venku při premiérové výhře s tímto soupeřem s jednoznačným výsledkem 9:0), opět Podluhy a když v odvetě pak zdolávají i Unhošť fakticky již s předstihem si zajišťují prvenství a opětovný start v druholigové kvalifikaci.

     Tři body z kluzišť soupeřů by byly skvělé, kdyby byly potvrzeny na pražském ledě, jenže ten byl asi zakletý a tak jediným kladem kvalifikace bylo, že se alespoň na čtvrtý pokus podařilo porazit Tibu Jaroměř (poprvé se potkali v předchozí sezóně v grupě "C"). V sezóně 71/72 ledoví klokani dokázali prvenství ve skupině "D" obhájit, byť už jim začali šlapat na smíchovští "uhlíři" [US Praha], a i když deset ze čtrnácti soutěžních zápasů vyhráli, "nový mistrovský skalp" představovala jen hubená výhra (2:1) nad Spartakem BS Vlašim. Sice se počtvrté (a žel již naposledy) zúčastnili druholigové kvalifikace, ale dokázali již jen remizovat s Jitexem Písek. V následující sezóně již byli "uhlíři" lepší a po zásluze si vybojovali prvenství, ale to nemuselo vadit, šanci postoupit (byť do nově utvářené II.NHL) měly i druhé týmy, ale kvalifikace se nakonec nehrála a rozhodoval bodový zisk z dlouhodobé soutěže a tady měli žel klokani peška. Fakticky jediným kladem sezóny tak byl zdvojený skalp Baníku Příbram. V následující sezóně se hrálo již jen v šestičlenné skupině čtyřkolově a přes osm výher žádný nový skalp přibýt nemohl - asi necennější byla opět výhra nad příbramským Baníkem, vítězem skupiny a v době zápasu doposud neporaženým celkem... V sezóně 74/75 pak přišel pád o soutěž níže, tedy zpět do přeboru, třebaže tomu dlouho nic nenasvědčovalo, ale i když asi ne vše bylo zcela fér, nebodovat v posledních pěti domácích zápasech se prostě krutě vymstilo. Jediným plusem, v dimenzích tohoto příspěvku, tu byly dva skalpy Kovosvitu Holoubkov...

     Po přeborovém prvenství 76/77 klokany zastavila Lokomotiva Beroun a v sezóně 77/78 se zelenobílým do cesty postavily Kovohutě Rokycany. Západočeši prošli svým krajem bez zaváhání a poprvé podlehli na Štavanici, ale výhra 3:2 do odvety Pražanům mnoho nadějí neslibovala, ale Bohemka dokázala venku pevnější nervy, vyhrála 5:2 a mohla se těšit na II.NHL. První tři kola sezóny 78/79 to byla paráda. TJ Klatovy odjížděly ze Štvanice poraženy 3:10, z šoku z obratu z 3:1 na 3:4 se na domácím ledě musel vzpamatovávat vysoce favorizovaný Šumavan Vimperk, a ZKL Klášterec si k Ohři odvážel prohru 2:9. Zelenobílý s plným bodovým ziskem a impozantním skóre 23:8 vedli tabulku, ale byla to jen nováčkovská euforie, dál už zdolali jen dvakráte nejslabší Klášterec a pak také jedno štvanické derby, sice jen jedno ze čtyř, ale opět to stálo za to!!! V osmém kole, po té co k úvodnímu zisku připojili jen bod z Berouna, se Bohemka střetla s DP 1.ČLTK a Jarda Pačes, náš dlouholetý gólman podal svůj životní výkon, jimž domácím nedovolil ani jednou skórovat. Za zelenobílé se naproti tomu trefil Tonda Kahoun a už do prázdné klece pečetil obzvláště cennou a věru památnou výhru Viktor Trachta!!! Konečné předposlední místo s 15 body z 36 zápasů mrzet nemuselo, i to by bylo zajistilo záchranu, ale dík reorganizaci k spáse pražským "dopravákům" nestačila ani pátá a s velikou pravděpodobností ani čtvrtá, i kdyby v derby s klokany nepukli, neb nikdo ze čtvrtých celků v baráži o rozšířenou I.NHL neuspěl... [II.NHL byla naopak na určitý čas, čtyři sezóny, zrušena]

      Na další přeborová prvenství si klokani museli počkat až do sezón 83/84 a 84/85, třebaže "dopraváci" i "uhlíři" dokázali v kvalifikaci uspět, vyrostl jim nový soupeř jehož sice dokázali porážet, ale po roce 1980 už nikdy v konečné tabulce předčít. Když postupem do obnovené II.NHL braničtí uvolnili trůn zkusila Bohemka 2× kvalifikaci, ale z osmi zápasů dokázala vyhrát jen jediný, nad Škodou Rokycany. Klokani se tak dlouhou řadu let musely spokojovat se skalpy pražských soupeřů, přičemž ten tehdy nejcennější nad Uhelnými sklady, celku jež na přelomu šedesátých a sedmdesátých let běžně poráželi, ale z posledních 18 mistrovských měření sil vydolovali jen jediný bodík, a to ještě značně vousatý. Vše se mělo změnit v sezóně 87/88, kdy opět na rok spadli z ligové soutěže a hned v druhém přeborovém kole se řádně zapotili, když až v závěrečném dějství museli s klokany otáčet z 1:3 na 4:3. Přesto prvních čtrnáct duelů vyhráli a na Štvanici v prvním finálovém měření sil byli jasnými favority, jenže už v první třetině pětkrát inkasovali!!! Možná z pěti střel domácích, jak tvrdili ve svém bulletinu, ale na to se historie neptá, ale zato výsledek 6:2 nesmí být zapomenut!!! A klokani dokázali zvítězit nad týmž soupeřem pak i na Nikolajce, v úplně posledním historickém vzájemném měření sil (4:3), a opět je poměrně jedno, že se soupeř už asi podvědomě šetřil na nadcházející kvalifikaci v níž uspěl...

     Jenže Konstruktivu porazit tehdy klokani nedokázali a tak skončili až třetí, v následující sezóně sice třikrát, ale z celkových osmi vzájemných zápasů to bylo málo, v sezóně 89/90 vedli ještě v posledním měření sil půl minuty před koncem 2:1 a měli výhodu přesilové hry; stačilo udržet výsledek a mohli se radovat nejen z vítězství v přeboru, ale i z přímého postupu do II.NHL, jenže si nechali vzít puk, stavaři zakontrovali a vyrovnali, načež tím kdo jásal naposled a nejlépe byli opět oni... Nicméně i druhý celek měl teoretickou naději a zúčastnil se kvalifikace, kde zelenobílí dokázali vyhrát oba duely s ČZ Strakonice, doma porazit VTJ Sušice a překvapivě vyhrát i v Příbrami nad Banikem, ale to už v zápase v němž o nic nešlo... Za rok si kvalifikaci jako městský přeborník klokani zopakovali, ale jediným soupeřem jehož zdolali byla Viktoria Mariánské Lázně, ale nakonec i to překvapivě k postupu postačovalo (několik týmů, včetně Vimperka a US Praha, ukončilo činnost). Jenže postup byl tak nečekaný, že se zelenobílí nestihli na vyšší soutěž náležitě připravit a v tzv. druhé národní vyhráli jen 3×. Odskákali to nejprve zprvu špatně zmobilizovaní vojáci z Klatov, pak čtyři branky Michala Kučery na jejich vlastním ledě šokovaly VS Tábor, a v domácí dernieře klokani přestříleli 8:7 Rokycany. 

     Deváté přeborové prvenství v sezóně 92/93 však Bohemce II.NHL vrátilo, neb toho roku opět po čase postupovali všici krajší přeborníci a tentokrát se zelenobílí připravili podstatně lépe. Na úvod s Děčínem jenom remizovali, ale ve čtvrtém dokázali dobýt jedinou brankou téhož Kučery Most, v dohrávce 5. pak porazili doma Strakonice, od sestupových příček se však odrazili teprve na konci první půlky soutěže výhrou 3:1 v Lounech a ještě senzačnější 5:3 nad třetím Chomutovem. Odstartovali tu serii osmi domácích zápasů v nichž na Štvanici podlehli jen Mostu, ale porazili VTJ Příbram, SOH Benátky n. J., VTJ Mělník a Slovan Louny. Na stařičkém ZS u Vltavy nedokázal Bohemku porazit ani Jitex Písek, pozdější vítěz skupiny (na vzájemné zápasy s K. Vary) a po zdolání Milevska postupující tým do I.NHL. Následující sezóna měla být krutější i snažší, neb sestupovat měl jen jeden tým a ten byl od počátku jasný, byť do soutěže vstupoval VTJ Mělník a sezónu na chvostu zakončil Stadion Litoměřice.

     V třetím kole dokázali klokani v sedmém vzájemném druholigovém zápase konečně porazit Konstruktivu a dva plusové body dokázali potvrdit výhrou nad Slovanem Děčín, v šestém pak ze Štavnice odjížděla poražena i AŠ Ml. Boleslav (6:3), v 11. byla záchrany vybojována v Mělníku a v 13. padly Benátky, což bylo o to pozoruhodnější, že domácí po první třetině vedli 3:0, aby nakonec pukli 3:7, aby si pak kanára z Prahy odvezl Most. Jenže v odvetách vyhráli už jen v Děčíně a porazili Mělník vystřídavší Litoměřice, a třebaže se o body báli i v Ml. Boleslavi, a posléze postupující Liberec pečetil až do prázdné, leč sestupovat i patnáctý celek, byli to zelenobílí...

     V sezóně 95/96 hráli klokani druhou ligu naposledy. Po třetím kole byli poslední a jeli do Chomutova, kde byla zrovna jakási pouť, a zatímco domácí prý v předzápasové přípravě dřeli do úmoru, klokani prý baštili párky, jezdili na lochnesce a trefovali růže. Domácí pak přes veškerou snahu skórovali jen dvakrát, na což dokázali hosté odpovídat a odvezli si prvý bod. Asi je to nabudilo natolik, že pak doma porazili Neratovice, dobyli Mladou Boleslav a v 8. kole i Kadaň po čemž vystoupali na 10. příčku, šest proher v řadě je všek srazilo na samý chvost odkud se před obrátkou ještě vysmeklli vítězstvím nad Kobrou v Braníku. Jenže v odvetné části už dokázali vyhrát jen v Benešově, v Neratovicích a na rozloučenou doma porazili Kobru, ale to bylo jen vzdorné a vysoce emotivní adieu...

     Po sestupu přišel strmý pád, ale ještě ve 4. kole se klokani v Edenu střetli se středočeskými přeborníky z Poděbrad (kteří se tehdy nevím proč se rozhodli hrát v Praze) a vyhráli 3:2, což poražené muselo na konci soutěže velice mrzet, neb jim k titulu scházel pouhý bodík. V předposledním kole pak celek z podprůměru přeborové tabulky porazil i Prospektu a fakticky tak zelenobílí prvenství darovali Sokolu Praha-jih... Z mimopražských soupeřů v následujících sezónách mohli porážet jen Černošice, nebo rezervy Neratovic či Benátek, neb výhra nad HK Mělník byla vítězstvím nad kombinovaným celkem Moresty s Prospektou... S postupem Hvězdy, jíž klokani jako jediní dokázali v úspěšné sezóně vzít bod, se pomyslný trůn na čas uvolnil opět pro zelenobílé   

     V sezóně 2000/01 vítězí klokani v přeboru podesáté a zasahují do druholigové kvalifikace, kde sice získají v deseti zápasech jen tři body, ale poráží 3:1 Spolanu Neratovice, středočeského přeborníka, a při power play vyrovnávají s Chrudimí, pozdějším vítězem celého turnaje. V následující sezóně si účast v kvalifikaci zopakují a v předkole vítězí na plzeňském ZS nad Apollem Kaznějov 10:0, načež z ekonomických důvodů z baráže odstupují. Humorné je jak západočeský tisk náš tým (v poháru vyřadil i Příbram) označuje za prošpikovaný odloženými hráči extraligových klubů, východočeský pak zase tipuje, že si Bohemka postup již s předstihem pojistila koupí a prolínací turnaj tak podstupovat nemusí... -- kdyby tak znali realitu...

     Bohemka musí na další přeborové prvenství čekat dlouhých šest let a přežít další ze svých klinických smrtí, aby opět mohla startovat v kvalifikaci a všechny překvapiti, kdy všemi podceňovaný pražský přeborník porazí 2:1 šampiona středočeského HC Příbram, jež se i doma hodně nadře aby dohnal a zvrátil tříbrankovou ztrátu (z 0:3 a 1:4 na 5:4). Dvakrát je poražen přeborník liberecký VTJ Ještěd, HC Strakonice se ani v Praze před klokany neskloní. Za rok si klokani účast v kvalifikaci zopakují a na čtvrtý pokus porazí alespoň ve své republikové derniéře Strakonice. Při svém posledním, celkově čtrnáctém, přeborovém prvenství v sezóně 09/10 již si tým zbytečně drahé dobrodružství odpouští a sezónu zakončuje benefičním zápasem k 80 letům "kanady" se starou gardou.

     Nicméně mimopražské výjezdy, jako takové, nejsou mužstvu proti mysli a k nalezení nové motivace i impulzů hostují klokani dvě sezóny na libereckém severu, kde jednou končí třetí, podruhé druzí a dokáží vyhrát v Liberci, České Lípě, Frýdlantu i Lomnici, kde poráží i HC Jičín, jenž tam tehdy nalezl asyl. Po návratu do Prahy obohatili metropolitní soutěž i týmy z Loun a Roudnice, i tyto soupeře jsme předloni dokázali porazit dokonce i na jejich ledě a tím je výčet našich úspěchů zatím vyčerpán a kdo ví, jestli bude ještě někdy nějak obohacen -- doba je zlá...

     ... a také elán už chybí, přesto vzpomeneme-li například na zápas posledního kola základní části sezóny 2012/13 a infarktový zápas (navíc se šťastným koncem) o postup do finálové skupiny, tak stěží kdo z pamětníků nezamáčkne slzu dojetí, podobně dříve po výhrách nad SPEI, či Příbramí, a není zcela naměko...

     SNAD SE NAJDOU LIDI KTEŘÍ TU KÁRU POTÁHNOU DÁL A ZELENOBÍLÍ SRDCAŘI SE BUDOU MOCI TĚŠIT Z KAŽDÉHO DALŠÍHO ZÁPASU, ani nebudou muset být nezbytně vítězné, hlavně jestli budou...!!!!!

Tento článek zatím nebyl komentován.

Přidat komentář:

Musíš být přihlášen!