logo ihc bohemians ihc bohemians praha logo fb ihc bohemians
HOME SOUPISKA TABULKA STATISTIKY ROZLOSOVÁNÍ FANSHOP FÓRUM FOTOGALERIE OS IHC BOHEMIANS HISTORIE ODKAZY

V třetím soutěžním duelu

C. C. M.   P. H. L.

proti týmu

 » HC HVĚZDA PRAHA « 

v sobotu 28. září

od 21:00

na ZS ve Vokovicích...

 

zatím "bez"

 

Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?

 

ihcbohemians(a)email.cz

 

logo_praha10
M? PRAHA 10

logo_buldoci_neratovice
HC BULDOCI NERATOVICE

NOVINKY - DALŠÍ STOLETÉ OHLÉDNUTÍ...

DALŠÍ STOLETÉ OHLÉDNUTÍ...

... TENTOKRÁT ZA ZÁPASY PAMÁTNÝMI,

NEBO ALESPOŇ NEOBYČEJNÝMI...

 

PS/ Následující výběr je nutně subjektivní a možná i dosti nevyvážený,

ale jsou holt sezóny, kdy znám snad všechny výsledky i s daty a střelci,

a takové o nich nevím prakticky nic, nebo jen žalostně málo --

nevybíral jsem tu zápasy podle výsledku (často zde pro naše hochy velice nelichotivého),

ale především podle soupeře, místa konání, ev. netradičních okolností,

čili o mistrovských kláních se zmiňuji jen v úplném pravěku...

 

I když by se slušelo začít rokem 1916, tím spíše, že i v té dávné době hokejisté Bohemky posbírali četné trofeje, včetně mistra Prahy a dokonce i "Československa", potíž je v tom, že nic z toho nebylo v hokeji na ledě. Výhry nad Podolím, Vyšehradem či Vinohrady dnes již nikoho nedojmou, nad Spartou či Slávií již více, ale platí tu totéž co u předchozího, nebylo jich dosaženo na ledě, ale v pozemní formě bandy hokeje, což dodnes mnohé dějepravce mate, a to tím spíše, že se hrál také primárně v zimě... Nuže: HURÁ K LEDU!!!

     O prvním vskutku památném zápase historie zelenobílé »kanady« je nepochybně holešovický souboj s tehdy již věhlasným LTC Praha konaný ve středu 12. února 1930 na jeho cestě k premiérovému titulu mistra země, byť ne vždy bývá započítáván, neb ještě nešlo o "mistra ligy". Píšu-li na cestě tak úmyslně, neb ještě když jsem v roce 2010 vydal brožurku k 80 letům oddílové kanady, tak jsem si myslel, že hokejisté obou týmů tak trochu zaparazitovali na fotbalisty proslaveném názvu, ale nebylo tomu tak. Dobový denní tisk, dokonce včetně německého Prager Tagblattu, mi vcelku spolehlivě prozradil, že při tehdejší prohře 1:25 šlo o střetnutí mistrovské a je otázkou, zda tehdejších patnáct branek jenž praklokanům tehdy nasázel Josef Maleček není dodnes i českým soutěžním rekordem... Co však podstatné je, že zelenobílí dokázali i úspěšně zakontrovat a překonat gólmana Jana Peku, což se zdaleka ne všem soupeřům LTC podařilo, a dokonce známe i autora čestného úspěchu, a tak nejstarším (minimálně doloženým) naším soutěžním střelcem byl ing. Kříž, jehož křestní však již odvanul čas... [o rok později podlehli zelenobílí LTC již jen 0:13, ale to již byl vskutku přátelák, či tréninkový zápas, s kombinovaným týmem a J. Tožička který před rokem v mistráku skóroval jen 4×, tentokrát dal plných deset branek tenistů...]

     O rok a dva dny později, 14. února 1931, si klokani premiérově zahráli na nedávno otevřeném štvanickém ZS a to s 1.ČLTK, jemuž podlehli jen 1:2 (o den dříve měli hrát na kluzišti DAHG se Spartou, žel výsledkem jsem konání zápasu nedoložil, leč avizoval ho letenský soupeř!!!), ale v té době měli již i prosincový skalp téhož soupeře, jenž tehdy s kanadou také teprve začínal a na rozdíl od klokanů ještě celé další dvě sezóny nenašel odvahu přihlásit se do mistrovských bojů. S výše jmenovaným štvanickým týmem se pak soutěžně prvně střetli až 13. ledna 1934 a zatímco soupeři výhra 5:2 pomohla k postupu do vyšší výkonnostní třídy, klokani je opět dostihli až za dva roky a ještě jen s dopomocí reorganizace a 19. ledna 1936 opět odešli poraženi, tentokrát 1:4, načež 1.ČLTK premiérově postoupil mezi župní elitu, ale v té době již LTC, Sparta a Slavia hrály jakousi pra-ligu. Předposlední Slavia se však podivnou kalkulací a vysloveně nelogicky mezi elitou neudržela (nahradil ji právě 1.ČLTK, poněkud nepochopitelně až z dodatečné kvalifikace a jako sedmý postupující) a v přátelském zápase se Letenští s klokany rozešli smírně 0:0, ale v jaké sestavě červenobílí hráli, a s jakým zápalem, toť otázka...???

     V sezóně 39/40 Bohemka slavila 35 let trvání (od vzniku AFK Vršovice), ale hlavně 10 let kanadského oddílu, nehledě na fakt, že v mezidobí na dvě sezóny činnost přerušil. Ani neblahá okupace oslavy nezhatila a ve Vršovicích "u Voláka" se měla představit kompletní metropolitní elita, 1.ČLTK zde vyhrál 23. prosince 6:0, a určitě skóre nehonil, 14. února pak v obdobně tréninkovém tempu i LTC 9:0, v mezidobí 26. prosince pak byla do Vršovic avizována i Sparta, ale žel nedohledal jsem výsledek abych tento zápas mohl 100% potvrdit... Zato 8. ledna 1941 se doložitelnš do Vršovic vrátil 1.ČLTK, v té sezóně mistrovský, a vyhrál 14:0. O rok později ve Vršovicích hostoval na trůn se vrátivší LTC a potvrdil svou dominanci výhrou 18:0, neb tentokrát asi neměl domácí proč šetřit...

     Pokud jde o Spartu, tak ta do Vršovic prokazatelně přijela v plné síle až 7. ledna 1945, jenže soupeřem jí byl v soutěžním zápase Zimních her SSC Říčany, jež vyprovodila 9:1. S patnáctiny slavícími hokejisty Bohemians se měla střetnout až za čtyři týdny v neděli 4. února, žel výsledek opět schází, tentokrát ale na vině byla nejspíše nepřízeň přírody, byť ještě toho dne ráno noviny v konání zápasu věřily, po víkendu se pak ve sportovní rubrice psalo že počasí hokeji nepřálo a poslední válečnou sezónu ukončilo...

     Pokud jde o mezinárodní styky vršovičtí hokejisté silně zaostávali za fotbalisty a většina mezinárodních utkání byla toliko s Němci, navíc pražskými, DFC Prag však zanikl spolu s okupací (z podobných důvodů jako ryze Židovský SK Hagibor poražený i mistrovsky v sezóně 36/37) a holešovičtí Sportbrüdeři v sezóně 40/41 odjeli z Vršovic s prohrou 0:11, což oproti předválečnému 1:5 značný výsledkový propad daný možná i následky vojenských odvodů. Ale možná se ve Vršovicích konal i skutečný mezinárodní zápas, tak to alespoň vyplývá z dopisu Josefa Lánského, kde píše: "Snad tam ještě chybí výsledek mezinárodního zápasu s mužstvem SC. Drážďany, který mám za to, že byl asi s výsledkem 11:3 pro AFK. Bohemians. Zápas se hrál na hřišti u Voláků za značné návštěvy..." Jenže potíž je, že jsem na podobný match nenarazil ani v dobách, kdy jsem si dělal výpisky jen nedbale, byť slovům významného pamětníka není proč nevěřit, leč jím vzpomenuté klání nejde dosud datovat a žel tedy ani zařadit! Dobové noviny se dochovaly, leč s mnoha scházejícími čísly, ranní vydání se mnohdy dosti lišilo od večerního, sportovní zpravodajství nemělo svou zadní stránku, ale bylo rozeseto porůznu -- jistou šanci ještě skýtají i německé listy, ale schází čas a v posledu již i chuť dál bádat...

     První poválečná sezóna nepatřila mezi ty úspěšné, ale vše si zelenobílí vynahradili v ročníku následujícím, kdy prošli mistrovskou skupinou bez zaváhání a v Kyjích vybojovali postup do stále se rozšiřující divize (resp. zdvojnásobení počtu skupin), jež tehdy byla druhou nejvyšší soutěží. Počasí hokeji přálo a z množství zápasů vytípnu dva, z kraje sezóny do Vršovic zavítala Slavia (prohra domácích 2:10) a k jejímu konci i Sparta (na třináct branek hostí domácí dokázali odpovědět vcelku solidními pěti), v jediném vskutku doloženém zápase prvních týmů (v mládežnických kategoriích se oba týmy střetly bezpočtukrát a mnohá klání dokázali klokani i vyhrát, byť i naposledy někdy za komančů...). Divize byla členěna na základě regionálního klíče a k mistrovskému klání vyjeli zelenobílí nejdále do Kolína. Za pozornost stojí zejména dohrávaný štvanický zápas s Říčany, jež v předchozí sezóně startovali mezi elitou a veskrze čestná prohra 6:7, žel bylo potřeba vyhrát a vysoko převysoko, na to aby v to někdo mohl doufat...

     Třebaže klokani k zápasům vyjížděli již od prvopočátku, již v prvních sezónách jsou doloženy výjezdy do Mladé Boleslavi či Tábora, ze sezóny 1948/49 mám doložen první výjezd na mimopražský zimní stadion, a to konkrétně do Českých Budějovic, kde ligovému Stadionu zelenobílí podlehli v úvodu sezóny 3:14. O rok později pak mezi prvními otestovali umělý led v Chomutově, porážka 3:13 byla tehdy považována za potupnou, ale již v následující sezóně místní oceláři v oblastní soutěži (obdoba divize) i následné nadstavbě podlehli jen Spartě a společně s "rudochy" se radovali z postupu mezi elitu...

     Po sestupu z divize ledoví klokani pokud jde o mistrovské výsledky bezmála mizí z očí veřejnosti v sezónách 50/51 až 51/53 ze suterénu středočeské župy (tehdy Tyršova kraje) známe asi tak jeden mistrovský výsledek na sezónu, ale Železničáči i později pod změněnou patronací ČKD i Spartak Stalingrad stále ve výsledkových listinách figurují, neb tehdy se v tisku ještě objevovaly i přátelské zápasy, zvláště pak zajímavé. Víme tak o porážce 2:14 v Karlových Varech, 2:26 v Chomutově a hned o třech prohrách s prvním týmem Kladna (2:13, 0:12 a 1:15). Jistě žádná sláva, ale už jenom to, že tyto republikové soutěže hrající týmy s ex-klokany vůbec utkávaly svědčí cosi o úspěšné týmové diplomacii, kde svou roli jistě sehrálo i angažování opakovaně zmiňovaného Jiřího Tožičky. Po jeho odchodu a souběžném vzniku pražského přeboru v sezóně 53/54 podobné kuriozity mizí, ale to může být i tím, že se podobné výsledky ze zpravodajství tehdy vytrácí obecně a nebýt v tehdy začínajícím Sportu rubrika "Pražským sportem", nevěděli bychom o této éře asi prakticky nic...

     V sezóně 58/59 se stalingradští "Spartakovci" premiérově dočkali pražského prvenství a zvítězili i v pražském oblastní soutěži monstrózního Spartakiádního poháru a tak postoupili do republikových soutěží hned dvojnásobně. Nečekané divizní úspěchy nechám někdy na »slavné výhry«, a zmíním se právě o onom poháru, kde si los zažertoval a tak i zde dostali pražského soupeře, druholigovou Tatru Smíchov. Prohra 2:5 byla přijatelná, po první části na Štavanici ztráceli jen gól, poslední část dokázali 4. prosince 1959 dokonce vyhrát, a vezmeme-li, že smíchovská Tatra byla formálním pokračovatelem LTC Praha, pak v týmu mohla vládnout spokojenost. Přestože dík státoprávní reorganizaci klub opět spadl do přeboru a mistrovsky hrál jen na pražském ledě, patřil zde již mezi elitu a již opět lze doložit i výjezdy a to i na led týmů z vyšších soutěží...

     V sezóně 60/61 vytípněme Karlovy Vary (0:10), v následující Mladou Boleslav (1:5), v sezóně 62/63 zmiňme překvapivé vítězství zelenobílých 7:5 v Karlových Varech či prohru v Mladé Boleslavi 5:8, v sezóně 63/64 se ve Varech prohrálo 1:7 a v Liberci 2:10, ale to již byl tým který nakonec vybojoval vytoužený postup. V druholigové sezóně 64/65 se přátelsky prohrálo 3:5 v Chomutově a 1:10 v Brně; z derniérové sezóny v druhé nejvyšší soutěži 66/67 zmiňme prohru s ještě nedávno prvoligovým Motorletem 3:13. V těchto zápasech se ovšem na výhry myslet nedalo, ale podstatné bylo, že se hrálo, vždyť soupeři snad nemuseli, kdyby nechtěli... Vladimír Zábrodský sice ve své vzpomínkové knize píše, jak jím vedení klokani před plnými holešovickými tribunami dokázali porazit Spartu, jenže asi míní výhru 5:0, ale šlo tu jen o předzápas ligového matche a soupeřem byla toliko rezerva, jež zelenobílým tehdy nepodlehla ponejprv a ani naposledy...

     V divizní éře opět nescházeli prestižní soupeři, a byť výsledky nebyly lichotivé, proč se stydět za 2:8 v Liberci či 1:10 v Karlových Varech, nebyla to spíše čest, zahrát si s celkem z vyšší soutěže? V sezóně 72/73 mám doložen poslední vzájemný zápas s prvním týmem Slavie v němž červenobílí vyhráli 9:5. Za opravdový svátek ovšem ledoví klokani považovali, když se v této sezóně zúčastnili mezinárodního turnaje v Děčíně a semifinálový los jim přisoudil mistra NDR, tým Dynama Berlín!!! Východní Němci na cestě k celkovému prvenství asi nemuseli zapnout na plný výkon, a zelenobílým se patrně rozklepala kolena a tak záhy prohrávali 0:2, jenže pak inkasovali až do prázdné, když se v závěru pokusili utkání ještě zdramatizovat... Prohra 0:3 byla více než čestná a ruský trenér soupeře prý uznal, že by si tu alespoň čestný úspěch poražení plně zasloužili, ale dopřán jim žel nebyl...

     Cenný "zahraniční" skalp však klokani získali napřesrok na Štvanici výhrou 3:2 nad Žilinou, prvním týmem ZVL, účastníka to SNHL, ale pamětníci se vesměs shodli, že šlo primárně o souběh únavy slovenských turistů z prohlídky Prahy, jakož i akt vděčnosti za pohostinství jež bylo v režii vršovického celku, byť výsledná prohra 2:3 byla nakonec asi poněkud více než hosté původně zdvořilostně plánovali domácím povolit...

     Glosování cizokrajných soupeřů je asi zábavnější než výčet proher s celky vyšších tříd (př 1:10 v Chomutově či 0:17 s ČLTK) a mimopražských výjezdů, jež byly tehdy četné, ale příkladně v Pardubicích si sice zahráli na ligovém ledě, ale ne s Teslou, ale s tamní VTJ Racek či dorostenci... Zmiňme sezónu 78/79, kdy zelenobílí jako již k sestupu odsouzený druholigový tým, sehráli ve Sportovní hale PKOJF přátelský zápas s reprezentačním týmem K.L.D.R., jenž skončil poněkud divokým skóre 11:6 pro klokany, leč ještě mnohem divočejší byl průběh a utkání prý vůbec nenaplnilo očekávání klání v duchu internacionálního bratrství, ale šlo opravdu o boj na ostří hokejek a prolitá krev a křupající kostí prý nebyly výjimkou. Bezmála diplomatickou roztržku pak musel řešit prý i Ústřední výbor partaje... Asi to nebylo tak žhavé, neb v sezóně 80/81 se klokani turnajově střetli se Spartakem Subotnica (6:1 při 2×15 minutách) a Srby prý tak nadchli, že Ti je pozvali na balkánský zájezd. A vízum do Jugoslávie, to nebylo tehdy žádnou samozřejmostí, avšak bylo Bohemce uděleno a ta mohla vycestovat. Dvě šedesátiminutové výhry nad subotnickým hostitelem (9:5 a 12:3) byly proloženy prohrou s juniory bratislavského Slovanu, ale to asi nikoho nijak moc netrápilo...

     Dalšího zahraničního soupeře klokanů [vše je jen o chlapech, mládež zde úmyslně pomíjím ač se svého času střetla mj. s mládežnickou reprezentací NDR!!!] mám doloženého ze sezóny 87/88, kdy zelenobílí na turnaji v Lovosicích pokořili polský Pagoń Siedlce 10:3, ale to rozhodně nebyl účastník tamní nejvyšší soutěže a polské nižší kategorie žel zmapovány nemám. V době kdy se u nás na sklonku roku 1989 hroutil bolševický režim byli hokejisté Bohemians shodou okolností na zájezdu do Švédska, kde snad sehráli šest zápasů, a prý i něco vyhráli, ale jména soupeřů ani výsledky se mi zjistit nepodařilo a tak "švédský skalp" mám doložený až z roku 1990, kdy pravděpodobně v rámci reciprocity klokani pozvali tamní třetiligový celek Lerum SBK Stenkullen a v rámci turnaje v Mělníku jej 5:2 porazili!!! V sezóně 93/94 pak zelenobílí hostili i amerického soupeře, alespoň tak byl označován tým ICE PIRATES, jež ovšem náš druholigový tým na Štvanici přejel 14:2, což nesvědčí příliš o kvalitě "zámořského výběru", o němž krom názvu a výši debaklu nevím žel nic bližšího2016-04-13...

     Pominu-li dorost, pak další mezinárodní zápasy mám zaznamenány až za éry IHC, ale než se k nim dostanu chtěl bych připomenout tři pozoruhodné zápasy jež nebyly ani mistrovské, ani přátelské, ale přesto byly soutěžní a pod hlavičkou ČSLH. 19. ledna 2001 Bohemka nasazená do předkola Českého poháru [hlavní soutěž byla počítána až od vstupu extraligových celků] patrně asi jako nejlepší pražský přeborový tým hostila pátý tým průběžné tabulky druholigové skupiny "západ" HC Prima ASK Rokycany a alespoň v první třetině s ním udržela krok (1:1), ale druhou již o šest prohrála (1:7) a konečný výsledek nezněl právě lichotivě 2:11. 3. února následujícího roku byl v Letňanech soupeřem klokanů devátý oddíl téže druholigové soutěže HC Příbram a zelenobílí po třetinách 1:0, 0:1 a 1:0 překvapivě pronikli do dalšího kola, kde jim již byl soupeřem HC Mladá Boleslav, suverénně vedoucí celek skupiny "střed" a pozdější vítězný kvalifikant I. ligy. Zápas se měl hrát 15. února a třebaže měli zelenobílí právo být pořadateli dohodli se se soupeřem, že se utkání odehraje 17. v Boleslavi, což se i stalo. Již první třetina určila postupujícího, ale konečný výsledek 2:8 nebyl až tak katastrofický, ale postup do hlavní soutěže (s vidinou následného srpnového soutěžního zápasu se Spartou) zůstal nedostižným snem, jež však mohli reálně snít možná tak fanoušci, hráče i funkcionáře taková představa asi spíše děsila... :-)

     V éře "IHC" jsme se již s mužstvem, jež by mělo nárok na přívlastek »ligové« nestřetli; ne že by možnost nebyla, vyjednával jsem svého času s Kutnou Horou či Českou Lípou, ale naše hráče tato vize spíše vyděsila než nadchla a tým k tomu nenašel odvahu... K čemu odvahu našel bylo cestovat za soupeři i mimo Prahu, a nic nebylo tak euforické jako vyhrát na cizích a neokoukaných zimních stadionech. Mistrovské zápasy i zde nechám stranou a tak zbývají jen přáteláky při nichž jsme dobyli Beroun (10:7 s Královým Dvorem), Velké Popovice (5:2 s Jesenicí) či Mělník (7:6 s tamními seniorskými Juniory, jež tehdy, pravda, dnes výborný tým teprve sestavovali, pak jsme tam již 2× pukli), ale nezapomenutelná je i remíza 7:7 v Mladé Boleslavi, byť jen s tamním "béčkem" (naši dvakrát prohrávali o tři, pak o dva vedli...). Náš tým ochutnal i led vysočanské O2 Arény, sice nešlo o zápas, ale jen tréninkovou jednotku, ale i tak šlo o vysoce nevšední zážitek a společné foto zúčastněných dodnes zdobí titulní stránku oddílové obličejové knížky...

     Pokud jde o naše mezinárodní styky hlavní zásluhu na nich měly předsezónní turnaje pořádané prodejcem hokejové výstroje na stadionu Kobry. Dvakrát to byli soupeři ze Slovenska a jednou Germánie. Vítězství nad HC Dětva (2:0) a HC Liptovský Hrádok (6:2 - oboje v zápasech na 2×20 hrubého času) však nebyla vydobyta za velké námahy, neb jakkoli šlo o zahraniční týmy, reprezentací byly pověřeny klubové staré gardy a prohlídka Prahy zmohla i mnohé z těchto hostí... Tým WOOD HANDS GERMANY ze srpna 2012 se těžko komentuje, ale výsledek 13:0 po čtyřiceti minutách hrubého času je asi sdostatek výmluvný!?!

     To mnohem snaživější byli mnohem exotičtější soupeři od Bosporu, TURECKO, s nimiž jsme se střetli hned dvakrát. Respektive nejprve nejprve v lednu 2011 jsme v Nymburku 20:7 vyškolili reprezentační tým Turecka chytající se na domácí Zimní Universiádu a v 2. dubna pak tamtéž porazili 11:4 i seniorské áčko ze země obráceného půlměsíce, chystající se u nás na mistrovství světa divize III v Jihoafrické republice (zde červení porazili Lucembursko a Řecko, na domácí JAR a Izrael však nestačili)!!! Ještě exotičtěji vyhlížela reprezentace Kuvajtu, ale tato zápasová konfrontace nám z vícera důvodů nebyla doporučena, neb ta už by asi nebyla moc o hokeji, porážku by soupeř nesl mnohem emotivněji a zápas by mohl skončit dosti podobně jako ten o třicet let dříve s týmem KLDR... :-)

 

http://klub.nedhockey.cz/stripky/turecko-univerziadni-repre-ihc-bohemians-praha-720/

 

05.05.2016 [19:51]

Tak NIC, žádný rekord, byť na náš úkor, např. v sezóně 31/32 skóroval týž Josef Maleček z LTC Praha v mistráku s Karlínským Teamem (32:0) hned sedmnáctkrát [Nár. pol.], nebo dokonce osmnáctkrát [Nár. listy]!!?!!


 1

Přidat komentář:

Musíš být přihlášen!