Míra alarmoval a sháněl posily, přičemž dnes se měla v bílozeleném premiérově představit další hvězda první velikosti, jakkoli již s postupujícím věkem poněkud vybledlá, přesto bývalý mistr republiky... Pravda, ještě ani do Popovic nestihl dojet a již mu bylo voláno, že to může otočit, sice by jsme byli asi jen v devíti, ale desátý scházel náramě, bez gólmana se totiž hrát nedá ani v této soutěži. Žel poněkud denervovaného a frustrovaného Ondru, měl po zranění nahradit Standa, ale nějak špatně si poznamenal, ne-li rovnou termín, tak alespoň čas a tudíž by naše klec zela prázdnotou. Hráči s klokanem na hrudi se tak opět svlékli a většina z nich se s náladou jako na funuse vydala na cestu domů. Teda ne všichni, Igor se Sašou se šli sklouznout s domácími (z nichž jen jeden využil skreče k odjezdu, jiný si naopak z hecu oblékl brankářskou zbroj) a konečně si jednou parádně zatrénovali, neb 4 na 4 na ploše jednoho obraného pásma, to byla pro dospěláky řádná zabíračka. Jenže to je jediné pozitivum a další pokus o resistutaci ledových klokanů se odkládá na čtvrtek...