V devíti lidech se o čelní příčky hrát nedá, tim spíše postaví-li protivník 13 chlapů a jednoho z našich hned v první minutě pošle k ledu takovým stylem, že Koumes se sebezapřením dohrál první třetinu, ale po dalším tvrdém ataku soupeře již zamířil do kabin. V té chvíli jsme už prohrávali o tři a naděje na obrat byla mizivá. Troufnu si tvrdit, že první čtvrthodinu jsme byli lepší a měli ke gólu blíž, jenže opět platilo "nedáš-dostaneš", když pak domácí potrestali obě naše vyloučení, bylo fakticky po zápase a je s podivem, že se vůbec dohrálo. Sice se snížilo, ale Ekonom vždy kontroval a naši těžce snášeli "metr" sudího, ale co nám bude platné si na něj stěžovat. Co na tom, že jeden gól byl po neodpískaném faulu, další po zjevném ofsaidu, na 6:2 padl po jasné vysoké holi... Ale to se dá skousnout, leč ne když oba týmy hrají podle odlišných pravidel. Také umíme namáznout na mantinel, jistě ovládáme bodyčeky, či v nestřežené chvíli dát soupeřům kolenem koňary -- jenže o tom tahle »hobby liga« být neměla, a kdybychom zvedli takto hozenou rukavici, zápas se asi vskutku nedohrál!? Jenže i na to už v osmi scházely síly, a tak jsme jen brečeli -- dle mého soudu právem, ale chce to jinou odpověď, jenže na tu bychom museli mít také třináct chlapů -- možná také prohrajem, ale chtělí-li si soupeři zahrát "přeborově", dejme jim "mistrovskou soutěž" ochutnat rovněž...