Ledoví klokani, jako obhájci prvenství, dostali nového zvučného soupeře v podobě týmu HC Hvězda Praha, to byl ovšem v zásadě loňský celek HC SPEI-výfuky, což se v plné nahotě projevilo tím, že se toto vokovický oddíl ani nenamáhal zajistit mužstvu odpovídající dresy. Los si navíc notně zažertoval a úřadující šampión svého největšího rivala hostil hned v úvodním kole. Hosté sice dvakrát vedli, ale od druhé poloviny zápasu existoval na ledě už jen jediný tým a pětibranková výhra určila další ráz soutěže, tím spíše, že klokani již v dalším zápase porazili i druhého největšího rivala, zatímco Hvězda senzačně podlehla doma Žižkovu. I v dalších zápasech si bílozelení počínali suverénně a tak se zdálo, že v případě vítězství ve Vokovicích nebude již od listopadu v podstatě o co hrát. Hvězda však zužitkovala výhodu domácího prostředí a třebaže promarnila tříbrankový náskok (a chvíli to vypadalo, že klokani zápas otočí...), úspěšnou přesilovkou v závěru připravila Bohemku o neporazitelnost a dala soutěži nový náboj. Oba hlavní rivalové v dalších kolech body neztráceli a těsně před Vánoci došlo na třetí měření sil, jež znovu jednoznačně vyznělo pro zelenobílé a prvenství klokanů se zdálo rozhodnuto. Kdo však přišel do Vokovic oslavit zpečetění triumfu musel být zděšen, když v polovině zápasu Hvězda přehrávala Bohemku 6:1 a bilance příznivých "vzájemných zápasů" se třásla v základech. Tým však zabojoval a konečná porážka 5:7 byla sice nepříjemnou, ale přijatelnou komplikací, neb dvojbodový náskok nadále dával klid do závěrečných kol. Po přesvědčivé výhře v Braníku nad třetím Cormoranem fanoušci již oprávněně pěli oslavné chorály, ale pohoda se z mužstva v závěru soutěže kamsi vytratila a určitá týmová křeč vyvrcholila domácí porážkou (po dvou letech) s rezervou Kobry v závěrečném kole. V té době však už bylo o výsledku zápolení o celkové prvenství jasno (jakkoli definitivní rozhodnutí, k určité lítosti hokejových příznivců, padlo nikoli na ledě, ale na STK) a snad i to přispělo k neméně překvapivé porážky Hvězdy v Letňanech s Olympikem (jenž se tím stal nejlepším celkem závěrečné čtvrtiny, což u u do té doby beznadějně posledního týmu věru neočekávalo), což u obou týmů dalo konečné tabulce do vínku přesně stejnou podobu jako loni -- tj. shodný bodový zisk, identickou bilanci výher a proher, zůstal zachován dvoubodový odstup, jen počet dosažených branek ve skóre dramaticky narostl v prospěch klokanů, a to ačkoli se Vokovičtí v závěru přeboru divoce rozstříleli a propastný rozdíl v aktivním skóre značně umazali 

   Kvalifikační skupiny se v tomto ročníku nelosovaly, ale nasazení bylo provedeno dle geografického klíče a když se karlovarský [Mattoni Ostrov] ani plzeňský [Meteor Třemošná] přeborník do soutěže nepřihlásili, zůstali našimi soupeří toliko mistři jihočeského a ústeckého kraje... Přestože ambice zelenobílých sahaly vysoko, již první zápas s Kadaní "B" je notně zchladil, neb jakkoli jsme soupeře přestříleli, hosté byli důraznější a efektivnější, přičemž čtyřbranková domácí porážka (jakkoli nespravedlivě krutá) vzala mužstvu veškeré sny o prvenství. Vedle početné marodky, se snad i toto podepsalo na notně kombinované (což je eufemismus) sestavě do zápasu ve Strakonicích. Vedení domácích 3:0 po prvých pěti minutách, čtvrtá inkasovaná branka v době, kdy hosté sahali po vyrovnání a další obdržený gól hned v nástupu do druhé části zlomily vůli ledových klokanů k odporu a výslednou porážku 2:9 bylo možno považovat ještě za lichotivý výsledek. Do Kadaně tak hokejisté Bohemians odjížděli víceméně z povinnosti a na úvodu zápasu to bylo citelně znát. Naneštěstí si hráči uvědomili, jak bojovat o čest svou i svých příznivců až v době, kdy v té době již jistý vítěz soutěže měl dvoubrankový náskok. Přes enormní vzepětí pak pozdní probuzení a vrchovatý kopec smůly v zakončení připravily zelenobílé o vytoužený premiérový bodový zápis. S heslem "konec dobrý, všechno dobré" nastupovali bílozelení do odvetného zápasu se Strakonicemi v takřka optimální sestavě a odhodláni "pomstít" ostudný debakl a připsat si alespoň čestné vítězství. Zodpovědný výkon v defenzivě, enormní hlad po úspěchu a v nemalé míře i nedisciplinovaný výkon soupeře přispěly k tomu, že cíl byl splněn měrou vrchovatou! Při pohledu na tabulku nezbývá než litovat, vypuštění závěru zápasu na jihu Čech, či faktu, že s Kadaní nebyl uhrán alespoň bodík, neb to nebyl nepokořitelný soupeř... Ale podstatnější byla otázka podaří-li se tým hráčsky i ekonomicky stabilizovat a cesta k tomuto vedla jedině přes celkové prvenství a to žel zůstalo jen zbožným přáním... ŠKODA

O titul městského šampióna se zasloužili:

brankáři: Ondřej Vála, Jan Kolinger a počáteční špetkou i Lukáš Kramer

obránci: Petr Krása, Karel Bureš, Adam Vála, Karel Jeníček, Jiří Žák, Radek Koumal a Jiří Končák

útočníci: kapitán Ronald Schubert, Jiří Doskočil, Matěj Štěpán, Radek Kaucký, Pavel Kos, Aleš Vondrák, Ivo Jindrák, Lukáš Nedvěd, Martin Janský, Martin Stuchlík, Ondřej Suk, Aleš Zacha a v útoku si zahrál i gólman Jan Kolinger

(v pořadí je zde primárně zohledněna četnost účastí na mistrovských kláních, pak až "kanada" :-)

Realizační tým fungoval ve složení:

Jan Doutnáč, Martin JANSKÝ, Svatoslav Baťa, Miroslav Samec Michaela Marvanová

PT/ Tyto žebříčky i uvedené bilance jsou ryze neoficiální

a jak nezastíráme, mnohdy žel asi spíše jen orientační...

(omlouváme se všem ošizeným a v jistém smyslu i obdarovaným)