DĚJINY ZELENOBÍLÉHO HOKEJE
průřez
dlouhověkou
historií ledových klokanů:

asi nejstarší dochovaný týmový snímek ledních hokejistů Bohemians

 

Oficiální relace šířené mateřskou TJ praví, že v roce 1916, tedy uprostřed 1.světové války, založilo několik nadšenců, kteří se nějakým způsobem vyhnuli vojenským povinnostem k císaři pánu a c.k. armádě, hokejový oddíl a přidružilo se k AFK Vršovice, jenže onen letopočet je diskutabilní, zvláště pak to »co« a »jak« se od něj odvozuje...

    Již na sklonku listopadu 1905 však časopis »Sport a hry« přinesl zprávu, že si členstvo S.K. Kotva (Vršovice) vytklo, že si zimní přestávku vyplní hokejem...

    Asi k tomu pak nedošlo, neb v prosinci proběhla asi dosti emotivní transformace podstatné části členů tohoto sportovního kroužku na A.F.K. Vršovice - řádný a c.k. úřady registrovaný klub a člena Č.S.F., což vůdčí osoby asi dokonale zaměstnalo...

    Týž týdeník pak až 18. prosince 1907 přináší výzvu sekretáře A.F.K. pana Bulvasa, aby se zájemci o hockey (ať už pozemní nebo na ledě!) zaregistrovali a v neděli (22.) se dostavili na 1. training. Zda se trénink uskutečnil není známo, ale první doložený match (byť i jen mezi I. a II. teamem vršovického oddílu) se konal již 12. ledna 1908 [s divokým výsledkem 15:7] a o týden později byl v plánu první zápas s jiným subjektem - "německým" DFC Prag. Zda se tento zápas konal je značně nejisté, ale již 28. ledna se kvůli nedostavení se soupeřů z vinohradské reálky uskutečnil další duel mezi dvěma celky předchůdců budoucích klokanů [6:2 pro I. tým], kteří o klubovém maskotu příštích generací ničehož netušili, nicméně je dobře doloženo, že již tehdy oddíloví členové vyznávali zelenobílou barevnou kombinaci a za zaznamenání určitě stojí, že jako kontaktní osoba na vršovické hokejisty byl již tehdy uveden J. Honejsek (Nusle, č.p. 190) !!!

    Nedatován žel doposud zůstává jiný, ve výročním klubovém Almanachu uvedený, zápas s Hokejovým cerklem, jež měli zelenobílí vyhrát v poměru 8:1 - každopádně, na rozdíl od ostatních existujících oddílů, přihlásit se do mistrovského Poháru Sportu a Her ve Vršovicích nenalezli...

    Soudě dle uvedených termínů lze právem očekávat, že při svrchu vzpomenutých aktivitách i zápasech šlo o opravdové sportovní klání na ledě, tzv. »bandy-hockey«, se zahnutými holemi a míčkem, což se zdá min. k roku 1908 jednoznačně potvrzovat i následující novinová citace!!!

 

Hockey na ledě hodlají letos hráti vedle osvědčených již mužstev v A.C. Sparta, která jest držitelem poháru Sportu a Her a mistrovství, S.K. Slavia, P.K.C. Ruch a S.K. Čechie v Karlíně, Novoměstský S.K. a A.F.K. Vršovice. Není pochybnosti, že čím footbal jest v uimě Angličanům, tím u nás, kdy teploměr klesne pod nullu, stává se hockey na ledě. Skutečný zimní král!

[publikováno v Sportu a Hrách v prosinci 1907]

 

    Jenže to je na dlouhá léta vše, poslední zpráva o jekémkoliv hokeji pěstovaném v AFK Vršovice pochází z valné hromady konané v klubové místnosti u p. Součka a to v neděli 2. února 1908, což svědčí o tom, že letech následujících na oddílové úrovní mezi členstvem toto sportovní odvětví patrně oficielně pěstováno nebylo, a to nejspíše ani ve formě bez bruslí...

 

    Další doložitelné zprávy o hokeji organizovaném v zelenobílých barvách AFK Vršovice se pak vskutku vztahují až právě k letopočtu 1916, ale např. v klubovém almanachu z roku 1925 je vcelku jednoznačně řečeno, že šlo o hokej bezledový (Kromě footballu započato s pěstováním pozemního hockeye, a to zásluhou kol. Pazdery. Prvý takový zápas sehrán dne 1. X. proti Viktorii Vyš[ehrad] 18:1 !!!) -- ovšem tehdy zjevně šlo o nás preferovanou redukovanou formu se sedmi hráči a zápasy hrané na malém hřišti, tedy se ovšem již i takový hokej běžně nazýval "bandy" (člověk by to přirovnal k současnému hokeji halovému, ale provozovanému na venkovních, vesměs antukových či škvárových hřištích)! Odvozovat odtud počátky ledního hokeje v klubu se tu pak jeví poněkud zcestné, ale tento omyl - snad vzniklý někdy v padesátých letech - je dnes už po půlstoletí až přespříliš pevně zakořeněn, čemuž možná nechtíc napomohl v sedmdesátých letech i tehdejší oddílový historik Miroslav Petzold, jenž zjevně podlehl něčímu klamu:

http://www.hcbohemians.cz/historie/Petzold_KRONIKA.html

    Tou dobou však už „landku“ i všechny formy „bandy“ začala ze zájmu sportovní veřejnosti vytlačovat čím dál tím více populárnější „kanada“. A tak byl v roce 1929 (kdy úspěchy zelenobílého "bandy" kulminovaly) ustaven odbor nový, tentokráte už oddílu opravdového ledního hokeje! V této době bylo na československém svazu evidováno jen nemnoho týmů, a tak byli Bohemians (s "přídomkem" AFK Vršovice) zaregistrováni jako 33. hokejový klub v Čechách a alespoň co do délky působnosti patří nepopiratelně mezi naši republikovou elitu. Tvrzení, z Petzoldovy historické monografie, že rok »1916« přijímal oddíl z úcty k oněm průkopníkům a proto, že šlo o tytéž lidi co pak hráli "kanadu" lze dnes už bezpečně a spolehlivě odmítnout -- jednak tu doložitelně šlo maximálně o jednoho "obojetného" hráče a nějaký čas nějaké společné funkcionáře, nicméně z dobového tisku lze snadno dokumentovat, že výročí vzniku zelenobílé "KANADY" v sezónách 39/40 i 44/45 odbor ledního hokeje vždy jednoznačně odvozoval od prosince 1929, event. ledna 1930, ale nikdy ne října 1916 -- proč by tomu mělo být po roce 1945 náhle jinak...?!?

    Rok 1916 tak jednoznačně patří pozemním hokejistům, kteří však svou historii odvozují až od roku 1951, kdy v rámci sjednocení tělovýchovy bezbruslí hokejisté v rámci ČKD Stalingrad svou činnost po dvaceti letech stagnace "obnovili". Díky jim za to -- toto sportovní odvětví se vedle fotbalu řadí mezi ty pro zelenobílé barvy nejvíce úspěšné [přičemž do dnešních dnů nasbírali pozemní hokejisté Bohemians bezpočet mistrovských titulů a všemožných dalších trofejí]. Ale kladení tradic "jen" do padesátých let neguje fakt, že již ve dvacátých letech získali AFK Vršovice / AFK Bohemians - první velké trofeje, ať už šlo o titul přeborníků Prahy, nebo mistra republiky, což nebyl tehdy velký rozdíl, neb mimo oblast české metropole se pozemní hokej pěstoval nejspíše jen v Příbrami...

 

http://www.hcbohemians.cz/historie/ALMANACH.html

 

Zásluhou dobového tisku a zejména přičiněním jedné z dochovaných oddílových archiválií známe i někdejší kádry, př. :

 

Hockeyové mužstvo naše po konečné klassifikaci

dobývá titul

"Mistr Republiky Československé"

v bandy hockeyi

o 7 lidech na rok 1922

Bělík Lad.           Kesner

Bělík Jos.             Drábek V.

Dvořák              Drábek A.

Pazdera             Zelenka

[odcitováno z oddílové kroniky z let 1921 až 1927]

___________________________________________________________________

 

BOHEMIANS ZAHAJUJÍ KANADU!

Dnes v sobotu začíná training všech přihlášených hráčů na vršovickém hřišti o 3. hodině. Po neděli přesídlí hockeyový odbor Bohemians na kluziště vršovického Sokola, kde zahájeny budou propagační zápasy s čelnými pražskými kluby (Slavií, Spartou, L.T.C., Vyšehradem atd.). Trainingy konají se zde vždy ve středu a v sobotu od 7.-9. hod. večer při elektrickém osvětlení za dozoru trainera amatéra inž. Reisenzahna ze Sparty.

Uvažuje se též o sestavení dorost. mužstva a uspořádání turnaje ve formě jun. mistrovství.

[publikováno v Českém Slově dne 21. XII. 1929]

 

    První hokejové sezóny nebyly pro „již nefalšované ledové klokany“ z mnoha příčin právě nejúspěšnější. Již v prvním mistrovském zápase sehraném 12. února 1930, dokázali co jen málo jiných domácích celků - ing. Kříž vsítil branku Šimkovi z LTC Praha, co pak záleželo na faktu, že věhlasný soupeř skóroval pětadvacetkrát, a sám Maleček patnáckrát!? Již v druhém roce své existence dokázali borci v bílých svetrech se zeleným pruhem porazit mj. i tým 1.ČLTK, co na tom, že tehdy ještě štvaničtí "tenisté" nebyli v hokeji tak zdatní jako o deset let později, kdy sebrali žlutomodrým domácí mistrovský titul... Ani toto „zviditelnění se“ nepostačilo k lepšímu zítřkům, spíše naopak, nejlepší hráči odcházeli za lepším a senioři oddílu ani jedenkráte nefigurují mezi elitou.

    Ledoví klokani totiž žel jako klub nikdy na hokejové výsluní neproskákali, byť tu existují určité čestné výjimky, zejména však ve smyslu do ligy [a potažmo i do národního týmu] prosadivších se jednotlivců. Ovšem hokej je kolektivní hra a poměřuje se především výsledky týmu. Pomineme-li pár „senzačních“ dílčích výsledků seniorů, pak klubové vavříny obstarávaly především mládežnická mužstva -- dorostenci byli po dvě desetiletí permanentními účastníky ligových soutěží a juniorský tým (ČKD Praha) na jaře 1963 dokonce sahal po mistrovském titulu!!!

 

Klokani málem zlatí + průřez mládežnickou historií:

 

skupinové foto většiny našich stříbrných medailistů ze sezóny 1962/63

 

    Výkonnostní růst hokejistů Bohemians Praha vždy silně limitovala neexistence vlastního zimního stadiónku s nezbytným zázemím (jakkoli je třeba na tomto místě podotknout, že až do roku 1931 a otevření ZS Štvanice neexistovala v republice ani jediná umělá ledová plocha!). Třebaže kdysi měl oddíl vlastní kluziště, po dvě desetiletí slavné a na ZS upravené tenisové kurty u Voláka:

 

ZIMNÍ STADION BOHEMIANS OTEVŘEN!
V blízkosti Dannerova stadionu ve Vršovicích vybudovali hockeyisté Bohemians na tenisových dvorcích velmi pěkný zimní stadionek pro kanadu i veřejné bruslení. Bohemians mají k dispozici hlavní plochu, kde se při elektrickém osvětlení a místní rozhlasové hudbě přes den bruslí a večer hraje hockey. Vedlejší malá ledová plocha slouží pro krasobruslení a třetí kluziště je náhradní pro trénink. Školní mládež v dopoledních hodinách, kromě neděle a svátků, za doprovodu učitele platí dokonce jen režijní vstupné 20 hal.! V důsledku příznivého počasí je již stadion v provozu a kanaďané Bohemians, I. mužstvo a dorost, uspořádají v pondělí 27. prosince ve 20:30 hod. tréninkový zápas.

[publikováno v Národní Politice v prosinci 1937]

 

    S postupem let se však spoléhat na přírodní led příliš nedalo ani v tréninku, natož v soutěžních kláních. Klub tak využíval jediný pražský ZS pro důležité soutěžní zápasy nejspíše tzv. „od nepaměti“ [jako první sezónu, kdy lze o Štvanici jednoznačně hovořit jako o domácím ledě však berme až ročník 1959/60], a platilo to stabilně min. od postupu ČKD Praha do II. ligy v roce 1964 až po konec let devadesátých. Bohemians zde odehráli nejspíše drtivou většinu domácích zápasů (byť ne absolutně všechny) na republikové úrovni a tento historický hokejový stánek tak byl mj. i svědkem nejpamátnějších vítězství zelenobílých ["damhův" TOP TEN řazen chronologicky zahrnuje výhry nad Spartakem Soběslav, Duklou Litoměřice, Stadionem Liberec, Motorem Č. Budějovice, Baníkem Příbram, Kovohutěmi Rokycany, VTŽ Chomutov, AŠ M. Boleslav či Baníkem Most, nepočítaje v to derby se Slavií-Dynamem, DP 1.ČLTK či Uhelnými sklady]!
 

    Štvanický zimní stadion, pak na počátku 90 let dostali zelenobílí i do správy. Jenže přislíbený australský sponzor (na jehož základě byla TJ Bohemians upřednostněna před 1.ČLTK) peníze neposkytl a klokani byli magistrátem správcovství "štvanické ledové arény" po několika letech opět zbaveni [exaktně byla TJ oficiálním provozovatelem ZS od 1. května 1991 do 31. března 1998]. Tento i všechny ostatní historické pokusy o vlastní zimáček byly zmařeny buď nedostatkem financí, a nebo, a to je ještě smutnější, nepřízní „(ne)odpovědných“ úředníků. Následkem všeho pak na přelomu století museli ledoví klokani postupně vzít zavděk azyly v Edenu, Mělníce, v Letňanech, poté v Černošicích, posléze v Neratovicích, pak několik let hostovali na smíchovské Nikolajce – v posledních dvou sezónách jsme "libereckou krajskou ligu" hráli na ledě Sportovní haly v Holešovicích -- pro sezónu 2012/13 by se pak tým s klokanem na prsou vrací do metropolitní soutěže a doma bude opět na ZS v Edenu -- nebude zde sice opět ani vlastní šatna (jako druhdy na mateřské Štvanici), natož klubovna, ale je to poměrně důstojná aréna a nadto situovaná v pro klub tradičně domovských VRŠOVICÍCH...!!!

 

 

Zpět do historie:

 

http://www.hcbohemians.cz/historie/ROCENKY+.html

 

    Dílčí ročenky začínají v sezóně, kdy se zrodila opravdová bohemácká "kanada" a aby si čtenáři mohli udělat představu kde a jak si zelenobílí stáli v župní hierarchii jsou za dohledané oddílové výsledky umístěny i náhledy do dalších skupin i ostatních výkonnostních tříd a předešleme, že pražský výkonnostní hokej je zde glosován i tehdy, kdy zelenobílý tým v několika epochách (15. soutěžních ročnících) dokázal probít i do soutěží republikových, jimž se však podrobně věnuje jiný specializovaný web...

 

http://avlh.sweb.cz/CZ.htm

 

    Můžete zde sledovat vesměs marné snažení o posun do vyšších tříd, kopu smůly, přízeň i nepřízeň různých reorganizací. Poválečnou první účast v divizi, jež byla tehdy sice II. nejvyšší soutěží, ale stále jen na župní úrovni, strmý propad na samé soutěžní dno v padesátých letech v rámci tzv. Tyršova kraje, éru pod názvem Železničářů, spásný zásah ČKD i sezóny po té co se metropolitní krajská soutěž rozdělila na městskou a venkovskou (MV a KV Praha) a kdy se název klubu změnil na krajně nepopulární Spartak Stalingrad.

    Městský přebor vzniklý v sezóně 1953/54 se nejprve hrál ve dvou skupinách, posléze v jedné, ale první příčky klokanům tak jako tak unikaly. Když však na vítězství v metropolitní soutěži počátkem roku 1959 konečně dosáhli, přála jim štěstěna v podobě přímého postupu do vyšší soutěže. Na nováčka si "stalingradští spartakovci" vedli v oblastním přeboru (3. nejvyšší soutěži novináři běžně nazývané hokejová divize) velice dobře a místo starostí se záchranou v jednu chvíli mohli docela reálně pomýšlet na další postup!

 

tým jenž pro Bohemku premiérově vybojoval "republikovou" soutěž

 

    V únoru 1960 však nezvládá tým Spartaku Stalingrad klíčový domácí duel s Č. Budějovicemi a na místo postupu do II. ligy padá posléze smolně až na bronzovou pozici. I ta třetí příčka (na nováčka věru dosti důstojná!) by v poklidu postačovala na záchranu v soutěži, kdyby svaz nedospěl k dodatečnému verdiktu o zániku (byť oficiálně šlo o reorganizaci dle nového civilně-správního členění) této výkonnostní kategorie, jenž posílal Spartak Stalingrad nazpět do městské soutěže (skutečnost, že spolu s ním do městského přeboru padá mj. i Dynamo Praha [tj. Slavia] mohla být jen slabou náplastí). Hned v první sezoně po této reorganizaci dokáží ledoví klokani poprvé, a v seniorské kategorii zatím i naposledy, Slavii [tehdy již zmíněné Dynamo] přeskočit v konečné tabulce. Ale na vítězství v soutěži pokoření vršovického rivala nestačilo, zvítězili hokejisté Ruzyně.

 

fotka, úspěšného družstva Spartaku Stalingrad

 

    V následujícím ročníku dominuje rezerva "Sparty" [Spartak Sokolovo "B"], a vítězství v soutěži se již znovu zelenobílý tým přiblíží až v sezoně 62/63. Již jako ČKD Praha hostí [na Štvanici před 2500 diváky!!!] klokani v posledním kole červenobílé, jenže zápas místo potřebné výhry přinesl vítězství Dynama znamenající konec nadějí. Vytouženého postupu se tak tým dočká až roku 1964 tým v čele s čtyřicetiletým Vladimírem Zábrodským. Po suverénním projití přeborem uhrávají klokani v baráži stěží uvěřitelnou „plichtu“ s rezervou Č. Budějovic, ale tou dobou už neúspěch Slavoje (pozdějšího Motoru) v boji o nejvyšší soutěž posouval zelenobílé do II.ligy bez ohledu na výsledek a tak zápas mohl odbýt bez negativních emocí!!!
 

    Hned v první sezóně uhrávají klokani rekordních 26 bodů (jen -2 v tzv. tabulce „pravdy“), přesto o záchranu bojují až do posledního kola a příslušnost k soutěži musí potvrdit ještě v následné baráži. Tou ovšem procházejí naprosto suverénně již pod obnoveným názvem Bohemians a následující ročník (již bez Zábrodského, jenž emigroval) se paradoxně zachraňují celkem bez problémů, ačkoli získávají tentokrát o plných 11 bodů méně [byť to bylo dáno spíše slabostí rezervy Plzně]! Třetí sezóna je však krizová a už v polovině soutěže není o sestupu pochyb, když bodový zisk je čistá nula. Přesto ledoví klokani připraví hokejové veřejnosti značný šok, když na Štvanici seberou českobudějovickému Motoru i poslední špetku prvoligových aspirací...

 

fotka týmu ČKD Praha s kapitánem (C) Zábrodským

 

    Většina klíčových hráčů potápějící se klub opouští a zcela od znovu budovaný tým má vážné problémy i v městském přeboru, kde se v konečném účtování prvně v historii musí sklonit nejen před Konstruktivou (dnešní Kobrou), ale i Teslou Žižkov. V následujícím ročníku pak ledoví klokani již opět „stavaře“ i „elektrikáře“ s přehledem pokoří a v poklidu dospějí k postupu, což je usnadněno tím, že dík vzniku hokejových divizí jde do vyšší kategorie většina soutěžního pole. Bohemians jako naprosto suverénní vítěz přeboru získávají znovu právo hrát o II. ligu, ale Tatra Kolín (popř. Spartak Kolín Tatra) je soupeř nad možnosti tehdejšího týmu...
 

    První divizní sezónu je možno označit za poklidnou, neboť poměrně záhy zmizela vidina dalšího postupu a pásmo sestupu zůstávalo dostatečně hluboko. V dalších třech letech již klokani bojují na špici s rychle sílícími Uhelnými sklady a je tu dobře vidět postupný pokles výkonnosti. V pomyslné přetahované o nejvyšší příčku skupiny „D“ Bohemka nejprve zvítězí zcela suverénně (to už se nedá říci o baráži o II. ligu v níž končí poslední), pak zelenobílí vyhrají jen těsně (baráž sehrají se stejně tristním výsledkem, tentokrát dokonce bez vítězství) a posléze již „uhlířům“ podlehnou a to dokonce rozdílem třídy a na stříbrné příčce Bohemku s velikou pravděpodobností udržela jen nedisciplinovanost hráčů Baníku Švermov...
 

úspěšný divizní celek Bohemians ČKD Praha

 

    Další divizní sezónu je možno označit až za nudnou, neb ve [na 6 týmů redukované] skupině je velice záhy jasno na obou pólech a klokani střídají lepší chvilky se slabšími. Jako první si vyšlápnou na premianta soutěže z Příbrami, ale zcela pokazí závěr, čímž nakonec klesnou až na předposlední místo, což mělo být varováním pro ročník následující. Mělo, ale nebylo, z další selankové sezóny se posléze vyvinulo nebývalé drama, v jehož peripetiích Bohemka jednou jedenkráte spadne na poslední příčku – žel pro zelenobílé právě po kole závěrečném, což přivodí další a tentokrát ještě hlubší pád...
 

    Hráči a příznivci hokejových klokanů však museli v následující sezóně spolknout sousto ještě „hořčejší“, když sice uhráli v Praze bodovou shodu s Teslou Žižkov, ale z přebornického titulu se radoval soupeř. Sladké zúčtování s žižkovskými i Konstruktivou [jež se předloni zachránila v divizi na účet klokanů „podezřelým“ vítězstvím nad do té chvíle suverénní Vlašimí] v sezóně následující bylo zkaleno v neúspěšné baráži s Lokomotivou Beroun. Další pražský primát však již byl v duelech s Kovohutěmi Rokycany přetaven v postup, který však byl (bezmála osudově) dopředu kalen prakticky nulovou nadějí na záchranu ve vyšší soutěži...
 

    Po zrušení divizí po sezóně 1976/77 přišel svaz po 2 letech i se stěží pochopitelnou likvidací II. národní ligy, přičemž v její poslední sezóně bylo potřeba k prosté záchraně obsadit medailové příčky, čtvrtému pak skýtala jistou naději baráž. Co do výsledků vstoupila na podzim roku 1798 Bohemka do soutěže impozantně a po 3. kole byla dokonce v čela, ale zatímco republikový tisk žasl, pražský byl dál skeptický a asi právem. Předsezónní předpoklady se naplnily bezezbytku a zelenobílí skončili až devátí [v předchozí sezóně by to ovšem k záchraně postačovalo], přičemž je do městského přeboru doprovodili i „dopraváci“ (1.ČLTK) a „uhlíři“ [ba málem i Slavia], čímž jakékoli ambice zelenobílých hokejistů na řadu let vzaly za své...
 

 

tým jenž na jednu sezónu vrátil Bohemce (druho)ligovost

 

    Dopravní podniky a Uhelné sklady však své primáty dokázaly proměnit v postup do I. národní ligy (dvě skupiny po 12) a teoreticky měla přijít řada na Bohemku. Prognózy však byla jedna věc a realita druhá, neb v Praze vyrost klokanům další více než zdatný protivník. Již v předešlé sezóně stříbrná Konstruktiva však zvítězila s šokující převahou 10 bodů a bylo zřejmé, že branické „stavaře“ už budou klokani překonávat jen ztěžka. V dalším ročníku [1982/83] byla situace ještě tristnější, třebaže svaz uznal své pochybení a hrálo se o přímý postup [dík obnovení II. národní ligy], k žádnému opravdovému „boji“ nedošlo, propast mezi oběma hlavními rivaly v závěrečném účtování byla již sedmnáctibodová a před klokany se v konečné tabulce o bod natlačila i Tesla Žižkov.
 

    V dalších dvou letech si sice klokani se žižkovskými poradili, ale pouhé 2 body z osmi barážových duelů na postup výše stačit nemohly a mělo být hůře. V další sezóně se do přeboru vrací sestoupivší Konstruktiva a o jejím opětném prvenství není pochyb, leč šokující bylo, že Bohemka poztrácela tolik bodů (mj. všechny se „studenty“ z VŠT), že nepronikla ani do finálové skupiny. Pak naštěstí následuje zlepšení herní i výsledkové [další bronz byl zapříčiněn jen krátkodobým sestupem Uhelných skladů], ale Konstruktiva je stále min. o pověstný chlup lepší a nebo jen šťastnější (nechceme-li lkát na nepřízní „vyšší moci“), což platí zejména o sezóně 1989/90, kdy byli klokani pár desítek sekund od přímého postupu do II. národní ligy…

 

tým jemuž postup doslova proklouzl mezi prsty

 

    Co se nepodařilo tehdy se podařilo v sezóně následující, byť bez fanfár a postup do republikové soutěže byl Bohemce spíše darován okolnostmi. Po suverénním vítězství v přeboru následovala zpackaná kvalifikace, ale ekonomické ohledy donutily několik týmů odřeknout účast ve vyšších soutěžích a nakonec se dík reorganizaci našlo ve II. národní lize místo i pro pražské klokany. Postup však byl danajským darem na nějž klub nebyl v žádném ohledu náležitě připraven a logicky následoval opětný pád. Zásluhou další reorganizace však byl jen krátičký, neb se v Praze znovu bojovalo o přímý postup a třebaže Tesla Žižkov kladla nebývale tuhý odpor (při bodové shodě rozhodly vzájemné zápasy) na konci soutěže se tentokrát radovali zelenobílí...
 

    Nyní bylo na přípravu více času a ten byl zúročen ve vznik konkurenceschopného mužstva (největší hvězdou zde byl exligista Evžen Musil, ale na soupisce figuroval mj. i „Rony“ Schubert!), které se záchranou nemělo problémy [zda skončil 10. či 11. je doposud s jistotou nezodpovězená otázka, ale pokud dodatečnou kontumační výhrou zelenobílí vskutku přeskočil Konstruktivu, pak byli Bohemians 3. nejlepším seniorským týmem v Praze – tak vysoko nikdy dříve ani po té klokani nevyskočili]. V následující sezóně to bylo horší, ale i výsledné 15. místo [pro „Mariánky“ hovořily vzájemné zápasy] zajišťovalo bezpečné setrvání v soutěži (zejména dík absolutnímu vyhoření Litoměřic, ex. Mělníku). Pád však napřesrok pokračoval a poslední místo již naději na záchranu neskýtalo, třebaže teoretická naděje žila téměř až do konce zatím poslední druholigové sezóny...
 

    Tak jako po skoro každém sestupu se objevila hrozba zániku ledně-hokejových Bohemians, tentokrát však mnohem reálněji a děsivěji [snad právě proto tehdy vznikl tým "veteránů" (BOHEMIANS SG), který začal hájit tradiční zelenobílé barvy na bázi "odborářské" PLLH]. Tým dvě sezóny živořil ve spodních patrech přeborové tabulky a teprve příchod množství hráčů ze zaniknuvšího 1.ČLTK znamenal obrat k lepšímu, pokud tím míníme schopnost týmu protlačit se znovu alespoň do „final four“ metropolitní soutěže. Na konci milénia se zablýskalo na lepší časy (počátkem roku 2000 naši borci jako jediní v přeboru dokázali sebrat bod Hvězdě, jež pak jako doposud poslední pražský oddíl zvládla i baráž), klub našel sponzora a ledoví klokani si po řadě let připsali další primát. Jenže vítězství v krajské soutěži nebylo „komerčně prodáno“ v barážové skupině a nespokojený sponzor začal od spolupráce s týmem couvat…
 

    V ročníku 2001/02 ještě dokázali ledoví klokani zopakovat prvenství v přeboru, ale třebaže v předkole kvalifikace smetli západočeské Apollo Kaznějov, do barážové skupiny již z ekonomických důvodů ani nenastoupili. Na druhdy tak úspěšný mládežnický hokej s hlavičkou Bohemians zbyly jen nostalgické vzpomínky, z někdejšího „B-týmu“ vznikl největší (a poněkud paradoxně, leč logicky, i nejnesmiřitelnější) rival. Začala léta strádání a mimopražských asylů týmu s klokanem na prsou, přičemž je s podivem, že za těchto podmínek „naši“ borci dokázali ještě potřikráte vyšplhat na medailové příčky. Když už to s Bohemians (a s celým pražským seniorským hokejem) vypadalo zle nedobře, objevili veřejností pozapomenutou metropolitní soutěž fanoušci klokanů a dali jí nový náboj – ale to už je jiný příběh, jež lze sledovat  na tomto webu v dílčích ročenkách, či v celkovém přehledu... »zde«

 

 

tým ledových klokanů reprezentující již "éru" IHC...

 

Pozn: Dějiny jsou zatím napsány jen v hrubých rysech, je naší snahou mozaiku postupně doplňovat [což se týká zejména dílčích ročenek], k čemuž můžete přispět svými materiály, fotografiemi, vzpomínkami a postřehy i vy, tj. kdokoli kdo nám má k čemukoli co říci… :-)

                  Děkujeme za pochopení… Hokeji zdar a zelenobílému zvlášť!!!
 

                                                                                   Damha, Xtreme & kolektiv IHC

 

 

Tabulky, výsledky a mnoho dalšího naleznete v dílčích ročenkách přístupných  »ZDE«

 

Pokus o cosi jako vytvoření "SÍŇĚ SLÁVY" hokejových Bohemians najdete »ZDE«

 

Dostupné průběžné historické soupisky a sestavy jsou sesumírovány »ZDE«

 

Jmenné seznamy hráčů, trenérů a dalších funkcionářů naleznete  »ZDE«, respektive »ZDE«

 

Stříbrný úspěch juniorů i další mládežnické kategorie novověku jsou shrnuty »ZDE«

 

Historickou Petzoldovu KRONIKU a vzpomínky pamětníků naleznete  »ZDE«

 

Průřez jedenáctiletou historií působení tzv. "Staré gardy" v odborářské PLLH naleznete »ZDE«

 

Konečně muzejní fotografie, a časem i skeny dokumentů, novin, apod. naleznete »ZDE«

 

Podněty a připomínky k historickým tématům směřujte primárně sem...

(Karel Řezníček, alias "damhA", ( 724 96 95 48, + Kučerova 770/10, P - 9, 198 00)