K tomu uspět v přetěžkém zápase s týmem z Vokovic je potřeba souběhu štěstí, maximálního nasazení a pokud možno co nejoptimálnější sestavy. Minimálně první nám zprvu scházelo, neb v třetí minutě v naší přesilovce Dosky promáchl puk v situaci jež vypadala jako vyložená, jenže v páte minutě jsme místo toho inkasovali, a v šesté znovu a gól v 12. minutě pak vyhnal Ondru z branky. Do pauzy jsme pak dostali ještě čtvrtý gól a do třicáté minuty ještě další tři. Poločasových 0:7 neodpovídalo poměru sil ani dění na ledě, ale stejně tak je zcela iracionálních, oněch senzačních, 4:1 pro zelenobílé v půlce druhé (a to ještě kdoví zda jsme ten gól opravdu inkasovali), což však v součtu dalo výsledek vcelku spravedlivý... Přes celou řadu šancí nám tam nejprve nechtělo padnou vůbec nic, jen Dosky mohl dát nejméně hattrick, ale pak se vydařila jedna přesilovka a vrátila týmu vůli se ještě poprat o čestný výsledek, čemuž hosté čelili již jen zvoněním o brankové tyče. Jejich osmý gól dokonce nikdo neviděl, spíše šlo o jakési nedorozumění ohledně toho co chtěl náš hráč sudím sdělit, žel vše vyznělo jako přiznání inkasované branky a tak k údivu všech došlo ke změně skóre, aniž by se červení byť i jen náznakem radovali... I tak, místo potupné desítky jsme si nakonec přeci jen trošku spravili sebevědomí před pro nás klíčovými zápasy, ale chceme-li si zahrát PLAY OFF, tak v nich to už konečně nechce vyhrávat "jen" poločasy, ale i celá utkání...