Třináct playerů do pole bylo příjemným překvapením, ale chyběli dva ze tří (ev. tři z pěti) nejprodiktivnějších hráčů, což naší ofenzívu poněkud svazovalo, ale přesto jsme první závary před brankou vyrobili my -- jenže, už je to k uzoufání, ti kdo se první radovali, byli domácí... Zelenobílí naštěstí poměrně rychle vzpamatovali a vyrovnali a když v druhé minutě druhého dějství klokani využili přesilovku Bohemka dokonce senzačně vedla! A měla šance své vedení i pojistit, jenže pak došlo k jakémusi kiksu, kdy klokani popadali ve středu kluziště jako kuželky a čtyři domácí žluťásci jeli na jediného zelenáče a to nemohlo skončit jinak než vyrovnáním. Jenže aby to nebylo málo, domácí již za 40 sekund šťastně strhli vedení na svou stranu a již ho nepustili, třebaže šance na další úspěchy hostí ještě mnohé byly. Tragickou třetí třetinu zahájilo Benyho vykloubené rameno a v 47. se domácím podařilo zvýšit, načež když jsme nedokázali odpovědět ani v několik desítek sekund trvající přesilovce 5-3, bylo vymalovano, ač naši ze sebe dál ždímali poslední zbytky sil. Závěr utkání pak byl - žel - vysloveně nechutný, nejen tím, že jsme inkasovali ještě dvakrát, ale především vyhrocenou atmosférou, která vzhledem ke stavu zápasu byla absolutně nepochopitelná. Roudnice určitě vyhrála zaslouženě, ale otázkou je, zda bylo opravdu tolik co slavit a prožívat, když i díky jejich rošádě s termíny jsme museli např. nasadit chalpa, jemuž příští rok bude již 50 ! Přesto, Ivoši, v rukou i v hlavě to pořád ještě máš - DÍKY!!! A stejně tak všem ostatním, kteří přijeli a hráli co jim to dalo...