BOHEMIANS - KOBRA "B"  3:4 (0:0, 1:2, 2:2)

Úvod zápasu poznamenalo několik okolností, především přítomností "řídícího soutěže", který zkritizoval všechny a všechno (naštěstí v závěru první části obdržel naši Kroniku a s tímto momentem se z mentora stal bodrý pamětník, který neformálně poklábosil nejprve se mnou, pak s distancovaným Ondrou Sukem :-). Předání vítězné trofeje se však jako tradičně obešlo beze všech formalit stylem "nate" a náš zastupující kapitán Doskočil pohár zavezl do klubka spoluhráčů srocených kolem gólmana v tradičním předzápasovém rituálu. Pro nějaké "mistrovské pózy" nebyl prostor tím spíše, že píšťalka sudího volala k úvodnímu vhazování. Pohár tak zůstal chvíli na ledě a pak byl kvapně odvážen na střídačku ve společnosti kyblíku na puky, v jehož blízkosti cenná trofej pro vítěze poněkud nedůstojně strávila i většinu svrchovaně smolného duelu.

Ten se bezprostředně netýkal Poura, jenž sice k zápasu dorazil, ale jafk se záhy ukázalo, přijel bez přilby a tu se na smíchovském ZS náhradní dohledat nepodařilo a tak se Zbyněk stal toliko nechtěným pasivním divákem. Štěstím v neštěstím bylo, že byl "nadpočetným" (rozuměj jedenáctým!) hráčem a tak se vůbec mohlo začít hrát, byť to znamenalo, že soupeř navýšil své akcie tím, že disponoval o dva muže početnějším kádrem. Vedle dlouhodobě distancovaných (Schubert, Suk) a nemocných (Žák, Vondrák), chyběl čtvrtý nejlepší střelec Fencl, dále Zacha, Jeníček a především "mozek" současného mužstva, hrající trenér Ivo Jindrák - prvně v sezóně se naproti tomu na led vydal druhý člen trenérského tandemu Martin Janský...

Zápas začal v poněkud vlažnějším tempu, jako by se tu projevilo to, že oběma týmům nešlo o nic podstatného a soutěž dohrávají víceméně jen z povinnosti. Ne snad, že by obě mužstva nechtěla hrát hokej, ale chyběl důraz, agresivita, střelba a tudíž v podstatě i vyložené šance, přičemž tak v první čtvrthodině můj poznámkový blok zůstal téměř neposkvrněn. To se změnilo až v čase 15:18, kdy si šel za hákování odpočinout na trestnou lavici hostující Zemek. Uběhlo sotva pár sekund a dík nedorozumění v obraně soupeře náš Hlaváček máchl po puku a rozezvonila se tyčka Janiczekovy branky. Jako by to byl signál k mohutné ofenzivě zelenobílých, kteří sevřeli soupeře v jeho obrané třetině a na tomto faktu nic nezměnil ani návrat hříšníka na led. Třebaže asi nelze vyzdvihnout žádnou další 100% šanci, hosté často nevěděli kam skočit a asi byli moc rádi, když první klakson ukončil úvodní třetinu za stavu 0:0!

Úvod druhé třetiny jako by připomínal první a v jednu chvíli jsem dokonce uvažoval o reálnosti dosažení bezbrankového výsledku, přičemž na tu "nulu" naše obrana neuhrála již několik sezón. Teprve v 27. minutě se objevil v jasné šanci Kos, ale jeho dorážku zázračně zastavil beton hostujícího gólmana a již o minutu později se klokani měli dočkat. Zelenobílí zaútočili po pravé straně, Hlaváček pronikl obranou, objel klec, přihrál před branku a několik sotva postřehnutelných bleskových přihrávek (dle zápisu v ose Kos - Stuchlík) zakončil v čase 27:30 gólovou dorážkou Kaucký - 1:0! A zelenobílí byli při chuti, přičemž největší šancí byla kolmice jíž A. Vála vysunul Janského a podruhé v zápase zvonila tyč hostující branky. Útočná smršť klokanů vrcholila a jindy excelentní střelec Hlaváček, jenž cítil, že má momentálně poněkud vychýlená mířidla se změnil v nahrávače a připravil dvě čisté šance svým spoluhráčům. Jenže Kosovu gólovou dorážku zázračně zastavil Janiczekův beton a Stuchlíkův projektil vyrážečka hostujícího gólmana. Červení se v této fázi nedokázali s pukem dostat ani za polovinu, ale chybná rozehrávka v útočném pásmu a nedůraz jednoho z našich obránců umožnily brejk Kynčlovi, který střelou po ledě nedal ztuhlému Válovi v naší brance šanci a v čase 33:40 nečekaně vyrovnal!

Od tohoto okamžiku jako kdyby začal úplně jiný zápas, útoky se přelévaly od branky k brance a dosud při zemi plazící se hadi jakoby dostali křídla, zatímco naše hráče vyrovnání viditelně znejistělo. To se ještě umocnilo, když po dalším zaváhání naší defenzívy K. Český, jeden z nejlepších střelců soupeře, strhl v čase 37:59 vedení na stranu rezervy Kobry. Ještě před druhou sirénou sice mohl vyrovnat Kaucký, ale svůj takřka sólový nájezd na gólmana hostí neproměnil a k vyrovnání do přestávky nepomohla ani faulujícím Obrtlíkem nabídnutá přesilovka. Tato početní převaha však naštěstí pokračovala i v úvodu závěrečné části, kdy klokani již oslabení soupeře využili. Popravdě jsem v podstatě nic neviděl (neb jsem utíkal na střídačku pro puky), ale dle zápisu byla obrana soupeře v čase 40:38 vyšachována v ose Stuchlík - Krása a gólovou střelu na 2:2 nevyslal nikdo jiný než kanonýr Hlaváček.

Přesto tento smolný úvod hosty nedeprimoval, dál cítili šanci na solidní výsledek a využívali každou příležitost k nebezpečným kontrům. Na konci 46 minuty nabídl Kobře ("B") výhodu početní převahy A. Vála, ale dlouho se zdálo, že to červeným mnoho nepomohlo, naši zodpovědně bránili a nehrnuli se tak bezhlavě do útoku, jako v počáteční euforii po vyrovnání, což ovšem bylo krajně nebezpečné vzadu. Přesto stačila drobná chybička v rozehrávce, krátký zmatek v obraně a v okamžiku, kdy již náš hříšník naskakoval na led se skóre znovu měnilo v náš neprospěch. Veterán Procházka se totiž prodral k našimi hráči nepokrytému puku, napálil jej nekompromisně na branku a O. Vála jej vyrazil jen nad sebe, přičemž tento rotoval za jeho záda - pravda Ondra jej ještě stihl vyrazit, ale sudí rezolutně ukázal, že onen druhotný zákrok přišel již pozdě. Tento moment v čase 47:53 vyvolal hodně emocí mezi našimi hráči i fanoušky, ale musím potvrdit (stál jsem tehdy s p. Orságem u kantýny), že puk dle našeho úhlu pohledu již vskutku doplachtil za brankovou čáru, byť ještě zřetelnější gól nám byl např. nedávno v zápase s Cometem upřen...

Přesto nehledejme chybu v sudím, na tento gól jsme hostím tzv. namazali především my sami. Hned v zápětí nám ostatně sudí nabídl přesilovku, za okamžik se však pískalo znovu a zatímco se mnozí domnívali že Kobra půjde do třech, síly se naopak vyrovnaly - paradoxně se však srovnal nejen počet hráčů, ale i skóre, když po chybě soupeře v čase 48:16 prostřelil Janiczka Stuchlík. Nyní zase pěnili hosté a obořili se na hlavního arbitra, byť nebylo zcela jasné proč, když se hrálo čtyři na čtyři a za inkasovanou brankou byla chyba ve vlastní rozehrávce, nikoli náš útočný faul!? Napětí gradovalo, naši hnáni po mnoha zápasech bezmála hrobového ticha vydatně povzbuzujícím kotlem (ne sice zrovna početným, ale s nečekaně mnoha "otci zakladateli" IHC) za vítězstvím však postrádali v koncovce potřebný klid a rozvahu, navíc za "přílišnou horlivost" v osobních soubojích inkasovali Kaucký a Stuchlík dvouminutové tresty, což ofenzivní snažení zelenobílých podpořit nikterak nemohlo.

Když se necelé čtyři minuty před koncem síly vyrovnaly sáhla naše lavička k "oddechovému času", aby dohodla jak přelstít obranu soupeře. Co bylo ujednáno jsem přes celou šíři kluziště neslyšel, ale když se v průniku objevil a mezi kruhy tvrdě a nebezpečně pálil obránce Bureš, značné překvapení to jistě bylo i pro mne. Nyní kontrovali "time-outem" hosté a vše vypadalo, jako by se hrálo závěrečný zápas play-off a oba týmy se chtěly vyhnout penaltové loterii. V tlaku byli samozřejmě "úřadující mistři", ale "vyzyvatel" využíval každé příležitosti ke kontru a vskutku, sotva byly ohlášeny poslední dvě minuty (pochopitelně toliko světelnou tabulí! :-) se k odraženému puku dostal Kynčl, našel našlápnutého Rečku, jenž využívaje výhody své rychlosti se prosmýkl mezi obránci a tvrdou ranou k tyči nedal Válovi v naší brance šanci - 3:4!

Naši fanoušci sice začali skandovat "klokani dejte jim bůra", ale jistě by byli vděčni i za prosté vyrovnání! Ledoví klokani se samozřejmě vrhli do zoufalého náporu, ale nervozita už byla veliká, Janiczek dokázal znovu čarovat a sekundy nemilosrdně ubíhaly. A pak nastaly okamžiky absolutního zmaru. Naši se snažili umocnit tlak odvoláním gólmana, jenže puku se zmocnil soupeř a mohl rozhodnout. Střela do prázdné však 10 sekund před koncem cestu mezi dvě tyče nenašla a úspěšná dorážka od zadního mantinelu odraženého kotouče neplatila (primární střelec totiž, třebaže nikým neatakován, ale o koho jmenovitě šlo jsem si nepoznamenal, "zapomněl" přejet středovou čáru) a pískalo se zakázané uvolnění!!! Power-play pokračovalo a zbývaly čtyři sekundy naděje, ale prohrané buly vše zmařilo a na naši opuštěnou branku mířil další projektil, tentokrát již přesný, ale časomíra pro nás za těchto okolností o setiny vteřiny doběhla "včas", byť tento fakt hořkost porážky nijak nezmírnil... 

Co říci závěrem, smůla, naši určitě byli i v silně kombinované sestavě lepší a ti co přišli zápas nikterak nevypustili, přesto odešli poraženi a příčinou bylo zejména nepromarňování šancí, vlastní chyby a nedisciplinovanost. Nicméně soupeř si výhru zasloužil, příkladně bojoval a prokázal nemenší vůli po vítězství, jenž je pro je hráče tzv. rezervy Kobry vysloveným SVÁTKEM, my by jsme jej brali jako povinnost a rutinu, tak ji soupeři přejme! Právě takové zápasy ledoví klokani i přebor potřebují, otevřený výsledek do posledních minut (ne-li vteřin), překvapivé výsledky a vědomí, že nikdo nic do poslední chvíle nemá jistého...!!!

No a na RADOST Z HOKEJE, brankové hody a na 99% i vítězství Bohemky se těšme 13. března, kdy všechny góly budou dávat výhradně klokani, ať už současní, či minulí...

Branky a asistence: Kaucký (Stuchlík), Hlaváček (Krása), Stuchlík (---)

Sestava: O. Vála -- Krása, Stuchlík; A. Vála, Bureš -- Kos, Kaucký, Hlaváček; Štěpán, Doskočil, Janský

 Diváků: 35

28.02.2010 (06:30), damhA, NOVINKY, komentováno 0×, zobrazeno 3239×

Tento článek zatím nebyl komentován.

Přidat komentář:

Musíš být přihlášen!