SEZÓNA

2012/2013

Metropolitní přebor –

Konečná tabulka*:

*zápas Žižkova s Černošicemi již nebyl dohráván, ani administrativně řešen...

Po dvou sezónách strávených v dobrovolném libereckém exilu se ledoví klokani po zvažování všech pro i proti vrátili na metropolitní led, přičemž k tomuto kroku přispělo i to, že loni čtyřčlenná soutěž vstala z mrtvých, když své seniorské výběry postavila i doposud jen na mládežnické úrovni působící mužstva z Letňan a Zbraslavi, a do pražské soutěže se přihlásili i junioři z Černošic a metropolitní liga byla zatraktivněna i účastí týmů z Roudnice a především loňského libereckého přeborníka z Lomnice. Rázem tu vznikla mistrovská soutěž jako hrom a bylo jasné, že již jen o to kvalifikovat se do finálového turnaje čtyř nejlepších nebude nijak snadné, byť zelenobílí jako celek s medailovými ambicemi nečekali, že to bude úkol až tak těžký a zabojovat o »final four« budou muset opravdu tvrdě a ještě budou potřebovat i kopec štěstí...

    Ambice týmu z Vršovic (ANO, po letech se klokani vrátili do domovské čtvrti, byť i "jen" na ZS v Edenu!) zavdalo i obnovené angažmá Honzy Kolíska, jemuž se hned v prvním zápase podařilo vychytat vytouženou nulu. Jenže tři inkasované branky v první třetině zápasu se Žižkovem byly krutým vystřízlivěním a třebaže se zápas ještě podařilo otočit bylo jasné, že o každý bod bude třeba tvrdě bojovat a nikdo se nedá podcenit. O neporazitelnost tým přišel hned v třetím kole v souboji dvou posledních pražských šampiónů, přičemž se ukázalo, že Vokovičtí dozráli jako víno a třebaže zelenobílí nezahráli špatně, trénovanější a konsolidovanější soupeř je přehrál a po zásluze zvítězil. Optimistické ambice na obhájení dva roky starého metropolitního prvenství dostaly první vážnou ránu a po povinné výhře v Černošicích, přišla doma další potupa. Tým z Letňan sice nevtrhl do soutěže nijak oslnivě, i v Edenu 0:2 prohrával, ale pak využil slabší psychické odolnosti našeho týmu k přesvědčivému vítězství, které už "v plánu" rozhodně nebylo. Na ledě překvapivého lídra soutěže ze Zbraslavi, klokani vyhráli první třetinu, ještě po druhé drželi nerozhodný stav, ale nakonec podlehli strhujícímu tempu zápasu a začínalo být věru neveselo. Chmury na krátký čas smazalo dvouciferné vítězství nad rezervou Kobry, ale povinné body z Roudnice uplavaly po Labi a zápas s Lomnicí náhle nebyl o čelné příčky, ale vůbec o naději, řadit se alespoň k lepšímu průměru a stále reálně bojovat o finálový turnaj! Vítězství se nakonec urodilo po nesmírném dramatu a klokani nakonec svého soupeře i předskočili, ale teprve až po té, co mu byly odebrány dva body za administrativní výhru na Kobře, což se nakonec ukázalo jako klíčové...

    Po další povinné výhře nad Olympikem přišel další klíčový zápas s Žižkovem, jež s přehledem bílozelení zvládli, využívaje neúčasti nejlepšího střelce soupeře, což ofenzívu hostí notně otupilo a mnohem nebezpečnější byli opilí fotbaloví fanoušci Viktorie, jež byli za své pyrotechnické efekty vybiti ze stadiónu - pohříchu našimi hokejisty, neb vlastních akčních fans žel mnoho nebylo. Na zápas ve Vokovicích nejlépe zapomenout, porážka 0:10 vůbec neodpovídala dění na ledě, ovšem střelecká smůla a děravá obrana se měla opakovat a tak si z Edenu senzačně výhru odváželi i mladí Tygři z Černošic a k Vánocům jsme dostali pod stromeček další porážku s letňanskými Letci. Na přelomu roků by tak na postup Bohemky mezi nejlepší čtveřici asi nevsadili zlámaný groš ani nejskalnější optimisté, ale tým se semkl a své nejvěrnější doslova nadchl. V dohrávce zápasu se Zbraslaví se klokani museli vzdát domácího ledu a na Nikolajce opět získali do první sirény dvoubrankové vedení, a třebaže soupeře dvakrát nechali snížit, výhru nad lídrem tabulky už si tentokrát vyrvat nenechali. Výhra nad Roudnicí byla povinná, tím spíše, že soupeř dorazil jen v deseti chlapech do pole, ale nerodila se nijak snadno, a to už nemluvě o očekávaných bodech z Bráníka. Jenže Hadi jenž měli  toho dne teoreticky v nohou již zápas se Žižkovem, a v Edenu čepovali dvanáctku, bojovali jako líté saně a výhru 3:2 Klokanům zařídila nedlouho před koncem až šťastná trefa našeho letos nejlepšího Kanaďana [82]. Znamenala ovšem, že v posledním zápase s Lomnicí nám stačí neprohrát, ale to je ošidné a hru na remízu nad Polpelkou první branka zápasu záhy zhatila. Zelenobílí se ovšem oklepali, dokázali zápas otočit a s potřebnou dávkou nezbytného štěstí, dotáhli zápas, a tím celou finálovou misi, do vítězného konce...

   Ovšem jako by tímto "postupem" většina hráčů své sezónní ambice naplnila a do finálových bojů nastupoval zcela jiný tým, a to jak do počtu hráčů, tak co do vůle po vítězství. Ne, že by se přítomní nesnažili, avšak na úvod finálovky tentokrát první třetinu vyhrála 2:0 Zbraslav a jelikož se místo kontaktního gólu opět 2× inkasovalo, zbytek zápasu už byl jen o výši skóre. Duel s Letňany byl zápasem nahoru dolů s otevřeným koncem, jenže hloupá a zbytečná inzultace našeho obránce bodové ambice klokanů zmrazila. V deseti se do Vokovic pro body jezdit nedá, vedení nám dlouho nevydrželo a zdálo se, že ve finálovém turnaji budou klokani jen do počtu. Zbraslav tak přijela do Edenu stvrdit prvenství a při rychlém vedení 2:0 byl Slavoj na nejlepší cestě slavit, jenže dvě slepené branky vrátily desítce klokanů vůli porvat se o body. Také Kolísko se parádně rozchytal a když v závěrečné minutě druhé třetiny strhla bílozelená dvaaosmdesátka vedení na naši stranu dostali klokani křídla. Vedení zvyšovali Vršovičtí až na 5:2 a soupeř až v samém závěru kosmeticky korigoval. Naše výhra byla o to senzačnější, že bratr předseda lepil sestavu jak se dalo a naše čtyřiadvacítka se vrátila na led po takřka dvouleté pauze. Karel J. své kvality prokázal i Letňanech, kde naši měli k vítězství blíže, ale i konečná remíza byla našim historickým úspěchem. Leč loučení bylo hodně trpké, syndrom z Vokovic se přesunul i do Edenu a třebaže se v kleci pro soupeře překvapivě objevil Chezza, snad co střela Hvězdy to gól platilo i tady. Kádrovou mizérii klokanů pak podtrhla skutečnost, že první gólman musel být nasazen do útoku, a třebaže nakonec dokázal i mazácky skórovat, s takovouto taktikou se zápasy vyhrávat dají jen stěží a když navíc některé naše zbývající opory ztratily nervy, je nakonec konečné skóre 7:13 třeba brát jako vcelku přijatelné...

    Raději zapomenout a věřit, že napřesrok bude lépe...

O soutěžní prezentaci zelenobílého hokeje se zasloužili:

brankáři: Jan Kolinger, Ondřej Vála, Michal Budinský;

obránci: Jiří Žák, Jan Kovář, Adam Vála, Petr Krása, Radek Koumal,

Martin Skácel, Václav Drahorád, Karel Bureš, Karel Jeníček;

útočníci: Jiří Doskočil, Aleš Vondrák, Miroslav Trpišovský, Martin Stuchlík,

Ondřej Suk, Ronald Schubert, Leoš Zacha, Alexandr Cetl, Pavel Hlaváček,

Pavel Kos, Ivo Jindrák, Aleš Zacha a Radek Kaucký,

...řada hráčů cítících se "útočníky" byla nucena alternovat v obraně...

(v pořadí je zde primárně zohledněna četnost účastí na mistrovských kláních, pak až "kanada" :-) 

Realizační tým fungoval ve složení:

Miroslav Samec, Hanka Jelínková, Svatoslav Baťa a Karel Řezníček

KANADSKÉ BODOVÁNÍ  -  SEZÓNA  2012/2013

(ve čtyřiadvaceti odehraných zápasech »KPMP«)

(připočteny jsou i nemistrovské přátelské a turnajové zápasy)*

*/ účast na turnaji BANDA!Cup je tu počítána jako jeden jediný zápas... :-)

PT/ Tyto žebříčky i uvedené bilance jsou ryze neoficiální

a jak nezastíráme, mnohdy žel asi spíše jen orientační...

(omlouváme se všem ošizeným a v jistém smyslu snad i obdarovaným)