SEZÓNA

2013/2014

Metropolitní přebor –

Konečná tabulka:

Po loňské bramborové medaili došlo k výraznému omlazení a rozšíření kádru hned o sedm bývalých černošických tygrů s nimiž přišli, či spíše, jež přivedli manželé Jaroslav a Renata Honsů - s nimi nastaly i věci jež ledoví klokani léta nepoznali, jako "suchá příprava", apod. Měli jsme tedy vcelku oprávněné ambice minimálně zopakovat loňské umístění, ba šilhat po medailích -- jenže realita, nejhorší umístění v klubových dějinách...

    Po vcelku hladké výhře na Kobře jsme přivítali nováčka metropolitní soutěže, lounský Slovan - mistrovský to tým Ústecka, jenže přes nadějné "poločasové" vedení 3:0 poprvé okusili trpkou hořkost porážky, jako v mnohých dalších případech, prakticky naprosto zbytečné. Zvláště ve Vokovicích se Hvězda přehrává jen těžko, ale v duelu se Žižkovem jsem očekávali takřka povinné dva body, místo toho se tu po předlouhých 17 letech s tímto soupeřem prohrálo! Výhra nad Olympikem byla povinností, z Roudnice jsme však odjížděli s prázdnou a nadto ještě s pocitem křivdy a chtěl-li jsme udržet kontakt s postupovými příčkami, chtělo to bodovat doma s rozjetou Lomnicí, což se při trvající pramalé přízni pí. Štěstěny nepodařilo. Po povinné výhře nad Zbraslaví jsme při úspěšné "power play" sice ukradli bod Letcům, ale tehdy již remízy byly málo (hned pět ze sedmi zápasů v řadě!), byť třeba nerozhodná hra s Hvězdou určitě byla jedním z nejsvětlejších momentů zpackané sezóny, ne už tak třeba plichta s Olympikem a to ani ti největší pesimisté nevěřili, že bychom s tímto soupeřem mohli dokázat v nadstavbě dokonce i puknout... -- a přeci se tak posléze stalo!

   Mohl bych tvrdit, že zelenobílí pozbyli v jisté fázi soutěže motivaci, byla by to pravda, ale prohrávat nepochybně nikdo nechtěl, přesto zvláště v této části byla ztracena řada zápasů, jež jsme zde měli dle průběhu hry vcelku jednoznačně vyhrát (příkladně duel na Kobře či venku se Zbraslaví), ale deka ze série nezdarů tížila více a více a nebylo nám přáno... -- teprve v závěrečných zápasech se tým dostal do "svého tempa" a ve vzácných okamžicích »herní pohody« dokazoval, že měl mnohem mnohem na víc a že by nám stále nepochybně slušely příčky výrazně vyšší...

   Snad to za rok opět prokážeme, tolik pechu jako letos každopádně můžeme mít už opravdu jen stěží...

O soutěžní prezentaci zelenobílého hokeje se zasloužili:

brankáři: Matija Martan, Ondřej Vála, Jan Kolinger;

obránci: Petr Krása, Tomáš Benák, Martin Bažant, Jiří Žák,

Jan Kovář, Dominik Florián, Martin Skácel, Radek Koumal, Daniel Dobrý;

útočníci: Jiří Doskočil, Pavel Hlaváček, Miroslav Trpišovský, Ronald Schubert,

Radek Kaucký, Petr Halbych, Jaroslav Honsů jr., Adam Vála, Aleš Vondrák,

Martin Stuchlík, Alexandr Cetl, Dominik Vostrovský, Leoš Zacha, Ondřej Suk,

Adam Veselský a Pavel Kos, blahé paměti...

...řada hráčů cítících se "útočníky" byla nucena alternovat v obraně...

(v pořadí je zde primárně zohledněna četnost účastí na mistrovských kláních, pak až "kanada" :-) 

Realizační tým fungoval ve složení:

Jaroslav a Renata Honsů, Miroslav Samec,

Karel Řezníček, Hanka Jelínková a Svatoslav Baťa