Na šňůrku osmi vítězství v řadě předloňští šampióni navázali deváté i nad doposud vedoucími ledovými klokany. Ti nic nepodcenili, sešli se ve třinácti chlapech do pole a takříkajíc v plné síle, přičemž udělali pro úspěch maximum i na ledě. Jenže to štěstíčko, které se jich drželo v prvém zápase a dalo jim zvítězit je tentokrát opustilo. V oboustraně útočné první části si troufnu tvrdit, že měli bílozelení ke gólu blíže a byli mnohem ofenzivnějším týmem, ale se skóre nepohnuli. Do druhé části pak vstoupili v oslabení a když už se zdálo, že jej bez úhony přežijí, nešťastná teč jednoho z vlastních našeho gólmana proděravěla. Vzápětí jsme měli v rychlém sledu snad tři šance skóre srovnat, ale potvrdilo se nedáš dostaneš. Naši troubili do útoku a konečně kontrovali, ale místo zaslouženého vyrovnání inkasovali do otevřené obrany potřetí, pak v marné snaze o zvrat osudu počtvrté. Po pátém gólu hned v úvodu třetí části už byli domácí zralí na vhození ručníku, přesto se ještě jednou vzchopili a zkusili s výsledkem ještě něco udělat. Jenže přes řadu šancí druhý gól přišel až 10 minut před koncem a třetí teprve ve chvíli, kdy jsme krátce před tím pošesté inkasovali do Standou na pokyn z lavičky opuštěné klece. Výsledek tak dostal zajímavější podobu, ale zápas už jsme nijak zdramatizovat nedokázali. Dnes jsme prostě neměli štěstí, dostat se do vedení vyvíjel by se duel určitě úplně jinak, ale to jsou planá kdyby. Při manku a narůstající ztrátě herní pohody je náš tým bohužel poloviční...