Tři zápasy ve čtyřech dnech byly pro jádro týmu pořádnou zatěžkávací zkouškou a to o to více, že ani středeční zápas se nevyvíjel moc dobře. První minuta vyloučení, druhá minuta prohráváme, pak získáváme početní převahu, ale bez gólového efektu, zato druhé vlastní oslabení a druhá branka soupeře. Takový úvod by otřásl i jinými mužstvy, ale naštěstí Kosí dokázal mužstvo dorážkou zblízka pokropit živou vodou, a když Koumesova nepříliš vydařená střela od modré k ohromení všech těsně před první pauzou doputovala až do branky, mohlo se ve druhé třetině začít odznova. Tentokrát mnohem příznivěji pro naše barvy a již za tři minuty jsme vedli 4:2. Pak se sice domácí domáhali gólu, ale sudí to na rozdíl od nich tak neviděl, přičemž náš gólman věří, že vskutku zůstal nepřekonán, což se pak Ondrovi povedlo potvrdit až do konce zápasu. A tak naši už jen zvyšovali, a s rostoucím náskokem vzrůstala i jejich herní pohoda. Dokonce Murphy dal z krásného úniku i osmou branku -- žel hokej není basketbal a tak blafák dokončil již po vymezeném čase, což obránci stihli zakřičet, neb zastavit jinak jeho brejk již nemohli...