Ne tedy, že by byli hokejisté s klokanem na prsou nějaká neviňátka, a nechci říci, že by je kdosi vysloveně "zařizl", ale hokej byl "zavražděn" docela určitě. Hlavním aktérem večera se stal hlavní arbitr, který nepochopil, že DOBRÝ sudí ukočíruje zápas, bez toho, že by se musel mlátit do hlavy (tj. posílat hráče do sprch) a zabavovat registračky. Po dvě třetiny šlo o velice rychlý a rušný zápas, který vzhledem k naprosto vyrovnanému průběhu vzbuzoval oprávněné naděje, že se přes poněkud dvojí metr hlavního soudce letos třeba poprvé dočkáme toho "zahrát si prodloužení". Jenže z tohoto snu jsme se probrali hned na počátku závěrečné třetiny, kdy jsme byli v raketovém tempu posláni do třech, trestná lavička na naší straně praskala ve švech a asi bylo třeba ji poněkud vyprázdnit posláním prvních dvou hříšníků do sprch, jenže netrvalo ani moc dlouho a šli do kabiny další dva naši klíčoví hráči. Pravda, naši bouřliváci potřebovali zchladit, a šlo vesměs o "známé firmy", ale z [minimálně našeho pohledu zcela oprávněného] pocitu nebetyčné »křivdy« byli tentokrát do ruda rozpáleni i hráči jindy zcela pohodoví, bezkonfliktní a člověk by řekl až flegnaticky apatičtí. Za tohoto stavu věcí, kdy jsme ve zbytku zápas takřka permanentně čelili početní převaze soupeře (již v prvních dvou dějstvích byl poměr vyloučení 4:8 a třikrát se inkasovalo v oslabení), přičemž zvláště pětiminutové tresty byly pro zbylé torzo mužstva vskutku likvidační, místy už šlo o opravdové VRAŽDĚNÍ NEVIŇÁTEK!!! Proto můžeme za vítězství považovat už fakt, že se vůbec se ctí dohrálo, a vyhnuli jsme se nejen inzultaci, ale nakonec i již již ve vzduchu visící desítce...!!!

 Utkání začalo poměrně zostra, ale snad ani ne tak pro tvrdou hru, jako pro rychlost a tempo, které domácí tak „brzo po Silvestru“ skoro neuvěřitelně dokázali nasadit. Pražané se sice snažili hostitelům přizpůsobit, ale dříve než se jim to podařilo, podařilo se na počátku čtvrté minuty Libereckým úvodní nápor přetavit ve vedoucí gól. Pro zelenobílé to byl potřebný budíček a hra se nyní při vysokém nasazení obou stran přelévala od branky k brance, ale bez brankového efektu. Dalším důležitým momentem bylo vyloučení Koumese, které naši totálně nezvládli a už po dvaceti sekundách kapituloval bezmocný Jesus podruhé -- v jedenácté minutě to tak bylo 2:0 a už bylo třeba bíti na poplach, a to tím spíše, že na trestnou zanedlouho usedl Petr Krása. Jenže s tímto oslabením jsme si poradili výrazně lépe, a to tím snadněji, že domácí, snad za přemíru snahy utkání definitivně rozhodnout, pykali dvěma rychle po sobě jsoucími vyloučeními, jež početní převahu zvrátilo na naši stranu. Při poměru sil 4-3 bylo náhle na ledě spousty prostoru, Rony individuálně pronikl přes modrou po pravém křídle, unikl pronásledovatelům a ideálně nalezl mezi kruhy najíždějícího Martina Stuchlíka, který, ač tísněn, nekompromisně z první zavěsil pod víko. Naši pokropení živou vodou se pokoušeli využít útlumu domácích a vyrovnat, ale další vyloučení (A. Vála), byť rozdělené pauzou, na čas zbrzdilo jejich ofenzivní snažení.

            Sotva se síly vyrovnaly, vrhli se zelenobílí do nové ofenzívy a dvěma velice podařenými útočnými akcemi dokázali nejen vyrovnat (Fencl), ale i strhnout vedení na naši stranu (Vondrák), a mohli jej dokonce ještě zvýšit, ale nedali a pykali. Na trestnou opět zamířil Péťa Krása a zanedlouho i střelec vedoucí branky, což dalo domácím 45 sekund přesilovky pěti proti třem! Třičtvrtěminutový nápor domácích snad ani jednou nepřerušila píšťalka rozhodčího, a když se nepodařilo ani nekompromisně odpálit puk do bezpečí, přišel zákonitý trest. Z nepřehledné skrumáže se pomalu vynořil puk a masou těl paralizovaný Ondra Vála se mohl jen bezmocně dívat na kus černé pryže sice pomalu, ale nezadržitelně klouzající do jeho svatyně. V 26. minutě bylo diskutabilně vyrovnáno, ale ledové klokany to nažhavilo, ale nedeprimovalo! Jelikož branka padla už v čase, kdy první z hříšníků naskakoval na led, byl omilostněn i ten druhý a zelenobílí v plném počtu poznovu zaveleli do útoku, což usnadnil i dvouminutový postih jednoho z domácích. Tehdy se dle všeho lámal chleba a šancí na další střelecký zápis do našich análů nebylo málo, žel tu asi úplně největší, kapitánovu, nešťastně zastavila „píšťalka od vedle“. Nedáš dostaneš, vyloučení Hlavise jsme sice ještě přestáli, ale stálo mnoho sil, a když si Pavel v podstatě jen předal (obrazně) dveře trestné lavice s Ronym, v prodloužení oslabení už naši sotva pletli nohama a udeřilo. Paradoxně přitom všechny skrumáže trojice statečných vyřešila, ale nepokryli zdánlivě nenápadnou střelu od modré, jež si přes houštinu těl našla cestu až k překvapenému Jesusovi, který nestihl zareagovat a zastavila ji tak až síť za jeho zády. Na konci 36. minuty tak klokani znovu prohrávali, ale je třeba přiznat, že mohli již i dříve, neb vím, že jedna z předchozích střel domácích lízala tyč, ale v kterém okamžiku druhé třetiny tomu přesně bylo už z paměti nevydoluji!? Pak se ještě vylučovalo na domácí straně, ale ještě než se hosté dokázali nadechnout k nějaké vážnější akci, již to bylo 4:4, bohužel však jen pokud jde o poměr hráčů na ledě...

            Do závěrečné části tentokrát chtěli vlétnout klokani, kteří chtěli vybojovat alespoň „bod jistoty“, a okusit „co je to zahrát si prodloužení“, což si přejeme jednoznačně venku, neb v holešovické termínové tísni je to, řekněme, organizačně-ekonomický, hazard. Možná však byli nažhaveni přespříliš, byl jsem příliš daleko a vysoko, abych zaznamenal podrobnosti, ale hned v první minutě se vylučovalo, přičemž na trestné zůstali hned dva naši hráči, což  zvěstovalo  „vyšší sazby“. Netrvalo pak ani minutu a byl avizován třetí hříšník, jímž byl „technický Beránek“ Stuchlík, po zákroku jenž dle našeho vidění na vyloučení rozhodně nebyl, natož v uvedené situaci, čímž nahromaděné emoce explodovaly poprvé! Následovalo TH pro protestujícího kapitána a takřka „dobrovolný“ odchod do sprch Pavla Kose, neb jen tam se mohl "uklidnit", což jistě nejlépe věděl i on sám. Jenže přišlo další vyloučení a pak i TH pro Álu Vondráka, jenž se prý pokusil inzultovat sudího – já to viděl tak, že vskutku velice zuřil, ale snažil se to „vybruslit“, kdyby „chtěl udeřit sudího“, tak mu v tom nikdo nezabránil [!!!], takhle to odnesla jen jeho hokejka a dveře domácí kabiny, byť ty nijak fatálně. To co se dělo bylo pak přespříliš i na Pavla Hlaváčka (jenž ochutnal nejen domácí vyšší soutěže, ale i Kanadu s velkým K), a ten jak dobře víme je veliký pohodář, vyhlášený kliďas, ba až apatický flegmatik, a navíc, aby ironie byla dokonalá, je LIBEREČÁK – když i ON měl pro sudího tak „ostrá slova“, že byl vykázán z ledu pak z mého pohledu situace nepotřebuje dalšího komentáře!!!   

            Pokud by v tu chvíli bylo rozhodování na mě, tak bych zavelel odchod z ledu, neb by to bylo pořád lepší, než takřka neodvratná inzultace, ale naštěstí se nastalo prvé ani druhé, byť všem bylo jasné, že je po hokeji, tedy alespoň tom „o body“!?! Pětiminutové tresty padlá branka neovlivňuje, a když se početní převaha ještě násobí dvojminutovými (plus zcela zdecimovanými formacemi) šlo fakticky o hokejovou popravu. Exekuce se domácí ujali na výbornou a odskočili nejprve na rozdíl tří [po Řeháčkově brejku Cetl korigoval na 4:6, z našeho pohledu samozřejmě...], později i čtyř branek, což poněkud usnadnila i Ondrova dočasná ztráta koncentrace. Snad teprve až někdy po vypršení 50. minuty všechny penalizace vypršely a začalo se znovu hrát pět na pět, ale sil i času již bylo málo. Jenže ne natolik aby se naši nemínili „pomstít“ a naštěstí zbylá »neviňátka« volila převážně jen hokejové zbraně a toužila alespoň zmírnit co do výše skóre naprosto nezasloužený debakl. Dosky snižoval na 5:8, ale když o pár desítek sekund později domácí z brejku zvyšovali na 9:5, zdála se desítka bezmála nevyhnutelnou. Nevím nakolik Liberečtí v závěru polevili, ale kdybych prohlásil, že klokani měli na konci zápasu blíže k vyrovnání, než domácí k desátému gólu, nebudu příliš přehánět. Budu, jistě, avšak nevím, kde zelenobílí zmobilizovali tolik morálních sil i fyzické energie, ale co je to vše platné pakliže i takový hráč jako Martin Stuchlík místo mazáckého zasunutí do prázdné klece, volí golfák, jímž ohrožuje spíše celistvost plexiskla za brankou soupeře, než čtyřbrankový náskok domácích. Laicky řečeno, šlo zde o „gesta posledního vzdoru“, kdy už příliš není co získat, ani ztratit, ale jde jen o to (klokaní) kůži prodat co nejdráže. Jenže emoce stále pracovaly a tak zelenobílým scházel klid v zakončení a skóre 9:5 ustavené v 52. minutě už zůstalo nezměněno, a to ačkoliv sudí asi ještě drobet „kompenzoval“ a v již rozhodnutém zápase ještě poněkud kosmeticky upravil poměr vyloučených...

 BRANKY BOHEMKY: (střelci soupeře jsou na webu PSK)

2:1 -- STUCHLÍK / Schubert [15:41]

2:2 -- FENCL / Řeháček [22:13]

2:3 -- VONDRÁK / Schubert [22:53]

6:4 -- CETL / Řeháček [47:37]

8:5 -- DOSKOČIL / Koumal [51:21]

SESTAVA BOHEMKY: Vála O. - Vála A., Žák; Krása, Koumal; Březina -- Kos, Schubert, Vondrák; Cetl, Hlaváček, Stuchlík, Řeháček, Doskočil, Fencl.

Tresty: 6:11 [bez záruky, navíc hosté dostali i nejméně 1× 5 min, OT 10 min, jakož i 2×OK a 2×TH]

(zápas nedohráli: Schubert-TH, Kos-OK, Vondrák-TH a Hlaváček-OK!)!!!

DIVÁKŮ cca 30

02.01.2011 (23:39), damhA, NOVINKY, komentováno 0×, zobrazeno 3595×

Tento článek zatím nebyl komentován.

Přidat komentář:

Musíš být přihlášen!