Hosté se tentokrát sešli ve čtrnácti bruslařích a domácí desítku jsme měli ubruslit. Jenže to by si hned v úvodu puk spíše jen tak posunutý na naši branku nesměl najít škvírku mezi Ondrovými betony. Domácí takový vývoj nakopl, ale náš gólman svou slabší chvilku v dalším průběhu zápasu několikanásobně odčinil. Vlastně jsme byli docela rádi, když jsme do první pauzy alespoň vyrovnali. Pak se skóre otočilo a když Rony v oslabení 3-5 z nádherného najetí na modrou z úniku zvýšil na 1:3 snad i mohla nastat pohoda. Jenže oslabení jsme sice přestáli na jedničku, ale na nedostatečnou sehráli vlastní přesilovku v níž se modří opět dotáhli na dostřel. Pak přišly chvíle Doskyho, který nejprve zvýšil na 2:4 a pak rozhodl na 3:5. Nutno ale přiznat, že v mezidobí byly momenty, kdy jsme pocítili o výsledek obavy, a také o zdraví. Soupeři proti nám hrají vyhecovaně, což je o to silnější, když cítí naději na nějaký zisk. Naši by rádi cosi jako "exhibici" s kombinacemi až do prázdné, ale to při důrazném dohrávání soubojů soupeři žel nejde. Přesto jsme v závěru dali ještě šestý gól, ale ten sudí vyhodnotil jako tyčku, ač se puk odrazil od zadní konstrukce ve prostřed branky -- snad by pak byl výsledek k domácím moc krutý, ale stejně kruté je upřít gól svátečnímu střelci jako je náš Pavel Žaba, a alespoň já mu zdařilou teč Koumesovy střely interně započtu...

Uznané góly bílozelených: Schubert 2, Doskočil 2 a Helmich